Jak jsme strávili Silvestra my

Já jsem se vrátil 29. z Harrachova, kde nebylo moc sněhu, ale i tak to byla super akce. Děkuju všem, kdož se o mě starali, hlavně Terce Dontový! No a neměl jsem žádnej plán, co dělat. V tom mi píše Mates Žáček, že jedeme do Vítkovic na prkno, na otevíračku parku oslavit den snowboardingu. Musel jsem to lehce promyslet, ale kamarádům neříkám ne.

Na Silvestra jsem ale stále nevěděl co a s mým nápadem, že vylezem na půlnoc někam nahoru v Krkonoších jsem nikoho neoslnil natolik, aby to vyměnil za chlastání v zakouřenejch barech. Rodinu jsem měl na Moravě, ale když jsem jim napsal, že bych za něma přijel, dostalo se mi odpovědi, že tam není žádnej sníh a hrozně lidí a ať radši nejezdím.

Plány teda nijaký, jedinej kdo zvažoval, že by se mnou pobyl byla Martina, ale s ženskejma to je vždycky složitější.

Balím si teda cajky na Moravu a s vidinou, že tam rovnou po pojezdu ve Vítkovicích odjedu vlakem, jedeme otevřít freestylovou sezónu.

Park je boží, je tu hromada známejch a já jsem jak utrženej ze řetězu. Zapomněl jsem dodat, že jsem si po nějakejch 15ti letech snowboardování pořídil freestylový prkno a je to prostě úlet. Mě zase teda někdo zapomněl zmínit, že by to chtělo ztupit hrany na raily a tak si odpoledne hrozně dávám nejdřív na menším railu a hned druhou jízdu na celkem vysokým speedrailu. Rána jako kráva, odjíždím to po břiše, mobil mám totálně na kaši a je mi na blití. Jdu zapauzovat do auta a nejsem vůbec fresh, tak si tam přemejšlím, kolikrát už jsem někde takhle seděl a prostě jen čekal, kdy přestane bolest bolet.

V tom volá Danda, že Mates šel taky na držku, má vyhozený rameno a nakládá ho horská. Skáčeme do auta a sledujeme sanitku, protože nemáme ponětí, kde se v Jilemnici nachází nemocnice.

Já jsem rozbitej slušně, Máťa ještě víc,  vlak na Moravu nestíhám a cestu bych ve stavu v jakým jsem nezvládnul ani náhodou. Naštěstí se ozývá Martina, že jede za mnou a že dá se mnou posledních pár dnů tohohle roku. Paráda.

Máťo dej si to pořádně dokupy!

Večer mi není vůbec dobře, břicho bolí moc, je mi na blití, tak nedělám hrdinu a s vidinou, že si mě budou chtít nechat na pozorování v nemocnici, se jedu nechat vyšetřit. Navíc si zabouchávám klíče v autě před nemocnicí, do toho jsem bez mobilu, je to sranda, ještě že je se mnou Martina.

V nemocnici naštěstí vše ok. Pak nastává sranda s otevíráním auta, nejdřív přijíždí Luďan, potom Cullen, děkuju moc za pomoc kluci! Dlužím vám za to výlet nějakej!

Tenhle článek má bejt vlastně o Silvestru, takže Silvestr!

Dopoledne snowboarding, odpoledne trávíme odpočinkem, ve schránce nacházím mobil od Pányse (děkuju neskutečně moc!) a na net dávám nějakou tu výzvu, že jedeme směr hory. Pár lidí to zvažuje, ale nikdo se nepřidává a my si to stejně asi chceme užít ve dvou..

Po sedmý vyrážíme z Turnova směr Pec. Cesta je celkem ok, nikde žádnej sníh, všude mokro, jestli to zmrzne, bude po cestě domů sranda.

Na místě jsme před devátou, nečekáme na nic, balíme nejnutnější cajky a vrcholovou plzínku (samozřejmě z Vrchlabí z benzínky) a kolo 21:00 jdeme nahoru.

Dole je hrozný teplo, stačí nám triko a větrovka a až když začínáme stoupat od Modrýho dolu na Richterovy boudy pofukuje trochu studenej větřík. Studniční i Sněžka jsou v mraku a máme lehký obavy, jestli něco uvidíme. Ale já věřím, že nás má Krakonoš rád.

Martině to šlape o moc víc než jsem čekal, akorát v kopci na Výrovku už trochu naříká na bolení noh, dopoledne jsme taky strávili na prkně. Už tu přichází trošku zimní počasí, občas celkem foukne a spadne nějaká ta vločka a tak to má aspoň lehkej závan horský tůry. Na Výrovce jsme cca v 22:30 a tak máme dost času vymyslet nějakej plán.

Zvažujeme i možnost, že bychom tu přespali a dali ráno východ slunce na Sněžce, ale jede tu hrozná párty, lidi už jsou na kaši, tančí na Michala Davida a tipujeme, že se to tu hrozně zvrhne. Takže děkujeme za vše nejlepší obsluze na horách, balíme se a třičtvrtě hodinky před koncem roku jdeme dál.

Nacházíme si místečko pod Luční plání, odkud je vidět na Pec, Vrchlabí, Jilemnici, Jánský Lázně a bůh ví co ještě. Za pár minut je půlnoc, jsme tu sami, fučí vítr a my čekáme na tu show.

A je to pecka. Všude něco bouchá, všude to bliká a svítí, miliony barevnejch světýlek kamkoliv se podíváš. Přejeme si hezkej novej rok a za nekonečných ohňostrojů z mnoha míst, na který vidíme se vydáváme dolů. Otevírá se nám ještě krásnej pohled na Špindl, kde to taky bouchá o sto šest, no a celá ta show ustává, až když jsme někde zpátky u Richterek.

Cesta dolů není žádnej med, pěkně to klouže, bolej nás nohy a čelovkama si nechceme kazit rozhledy.

Myslím, že kdyby nás někdo viděl, museli jsme vypadat hodně vtipně.

Když docházíme k dodávce, máme toho oba dost, pro Martinu show končí, já to ještě musím odřídit domů.

Totálně zmrzlá silnice v kombinaci s únavou a všudepřítomnejma opilejma (padajícíma, blijícíma, souložícíma, peroucíma se..) lidma je vysokej level řízení. Nic jsem neviděl tak rád jako svojí postel.

No tak to byl náš Silvestr. Po hrozně moc letech bez alkoholu a jen ve dvou.

Děkuju Ti, že se mnou podnikáš moje náhodný nápady už pár let lásko!

tomaass

P.S.: Většina fotografií v reportech na těchto stránkách vznikala v mém nexusu s, který je asi po smrti. Takže provoz stránek bude zřejmě omezen, dokud neseženu nějaký jiný přístroj, kdyby měl někdo nějakou nabídku na něco podobného, ozvěte se.