Další povedenej vík end tam u nás na severu

Dobře si pamatuju, jak byl čtvrtek, já jsem se tu balil na Strahově z pokoje a odjížděl jsem do Turnova. Pak následovalo ratatata samá akce, samý ježdění, samá párty, hrozně srandy. Je úterý, já sedím na Strahově v židli a pokouším se to vstřebat.

Všechno teda začalo ve čtvrtek, dojedu domů, kde už nikdo dávno nebydlí a píšu na fejsbůky, jestli se jde někdo sklouznout. Když máš kvalitní kamarády, dá se to použít i na jiný věci, než nadávání na prezidenta a focení se v zrcadle. Chvíli na to teda sedíme v autě se Saudym, Machym a Dandou a jedeme si pošmrdlat na Kozákov. Posezení v hospodě + 2 hoďky ježdění + posezení v hospodě je celkem fajn plán na čtvrteční odpoledne.

Saudy ladí ježdění na sobotu, já jsem samozřejmě pro cokoliv. Internety jsou zase v plným proudu a s vidinou pátečního ježdění jdu spát.

Ráno nabírám Toma, potom Péťu Dlouhýho  a jede se směr Rejdice. Po cestě volá ještě Pepa Zeke Horák, kde jsme, že už jezdí. No internety prostě jedou!

Park v Rejdicích je celkem šeplej. Blíží se taky nitro camp, kterej startuje v sobotu, takže Zája už to všechno připravuje a Rejdice budou zase v nejlepší kondici. A jelikož je to tu hodně skokanský oproti jinejm trubičkovejm parkům, co jsem letos navštívil, mám to moc rád.

David z Brodu fs 360, Saudy s Péťou čumí z lana.

A taky jsem tu se správnejma lidma, takže je sranda.

No a zatímco to tam Saudy sází o sto šest. My jsme si s Péťou odjely ty naše 360 a jdeme se sklouznout ještě na běžky.

A to je taky celkem sranda. Dáváme jen takový mini kolečko, ve kterým je ale jasný, že chci vidět Bosnu a dáme si u toho tobogán. Petra tobogán trochu trestá. Ale ono to nebylo zadarmo. Vzpomínáme na termosku, která to nepřežila a zůstala horám.

Záverečným sjezdem sjezdovky, kterej je taky celkem zábavnej končíme ježdění a řítíme se domů. Saudy má pořád nějaký poznámky k řízení, ale podle mě je všechno ok, vždyť mě ještě jednou změřej a mám po papírech, takže jezdím pomalu.

No a večer je na plánu ples. Stavuje se u mě Matěj Žáček na Robince už čeká Saudy a spol., jsme vyladěný, že je to až k neuvěření.

Na místě se setkáváme s idiotským předpisem dresscodu pro vstup do místního (našeho?) kulturního domu. Spočívá to asi v tom, že před vchodem stojí pár kluků, který mají na botách třeba bílou proužku a horlivě telefonují svým známým, jestli jim nemůžou přivést boty, které splňují pravidla pro vstup. Po vstupu pak narazíš na servírky v džínách a pantoflích. Jestli z nás chce někdo udělat idioty, tak se mu to daří. Luďan si shání boty.

Později tu pak potkáváme Čápu a spol. v normálních keckách. Nerozumím ničemu.

Možná je pravda, že v Turnově existují lidé, co by přišli na ples v mikině a džínách, možná, že naše kulturní centrum provozuje kokot, kterej chce, abychom ho už nikdo nikdy nenavštívili. Holt tam kde je konkurence nulová..

Každopádně my se docela bavíme. Holky máme v Turnově nádherný. A kluci? Vždycky se najde někdo, kdo si naběhne.

Následuje klasickej klub, klasický hlášky, klasickej večer, kterej člověk zažil milionkrát. Stereotipní nuda nočního Turnova. Jdu spát ve tři ráno a jsem na sebe nasranej.

Další den totiž vstávám. Protože se jede co? Jezdit!

Je krásný počasí, nabírá mě Berkys, jede ještě Vojta Landyš a je to zase pohoda. Míříme do Pasek, kde se potkávám nejdřív se svojí ségrou a pak se připojujeme k liberecký crew.

Po dlouhý době vidím lidi jako Palušáka nebo Bedyho a voni hrozně zabíjej. Lítáme po parku, jak malý děti a je nám hej.

Mě málo hodin spánku nějak nesvědčí a i když máme ještě hodinku permici padám ze skoků i railů a jdu se radši povozit na Pizár, než abych si něco udělal. Ale kluci zabíjej celej čas.

Po pojezdu si děláme pohodu na Pizáru a samozřejmě už ladíme, co zítra. V neděli se totiž u nás chodí na sněžnice.

Dohaduje se nějakej ten plán, já už mám po třech dnech ježdění a jedný párty celkem dost a ještě mi doma stávkuje kotel. Uf.

Naštěstí mám komu(Vašek Kraus) zavolat a u ségry a Váši tak dostávám vanu i večeři. To už ale volá Luďan, že autobus jede v 6:35 ze Špindlu a v 4:55 je sraz u něj před barákem. Dvojitý Uf.

No ale daří se mi vstát ve 4:00 a dáváme. Jediný blbější je, že v 6:35 žádnej autobus nejede. Problém internetů je, že na nich je prostě moc informací, který tam jdou hrozně levně dát.

Bereme si taxi.

Počasí při pondělním ránu, teda pěknej hnus. Ale aspoň jsme tu sami a aspoň si zas budeme víc vážit toho, až bude hezky.

Jdeme si takovej hodně výletní výlet, protože lavinovka je vysoko a naše výbava je nulová. Nacházíme ale fakt libový místo na bivak a musíme si to letos dát.

Nahoře nám ale Krakonoš dopřává a hned co nazujeme prkna, tak se to vybírá a přicházej vopalovačky. Svištíme si to dolů a slunko nám na to svítí. Je to čistej pocit štěstí a svobody.

Tři lidi jsou ideální počet na takovejhle vejlet a užíváme si to na max.

Dole na cestě už tak stereotypně proklínám haven hůlky, to je fakt voser. Dáváme si pěknou soupaž session zpět do Špindlu.

Tam je to teda velká rána. Celou dobu jsi na krásnejch místech v horách sám a najednou bum. Milion lidí, řev, fronty, nasranost, negativní energie, tlačenice. Nejsme na to moc připravený, takže to rychle dáváme do auta a mizíme pryč.

Je asi 12:00 a my už porušili milion zákonů a nařízení týhle země. Všechno jsme udělali naopak a všechno bylo nejvíc. Děkujeme všem ostatním, co jsou šťastný z těch ostatních věcí, který nám nic neříkaj.

Následoval super oběd a na autoskijoringu jsme byli a ještě hodně zábavy se událo. Ale to už není obsahem tohohle reportu. Hrozně moc věcí jsem sem nenapsal, to to s náma prostě musíte jít žít.

Já děkuju kamarádům, bez kterejch by to nešlo.

tomaass