Zeke na horách, aneb jak pražáci vyrazili do Krkonoš

Flákám se takhle ve čtvrtek večer na stěně a cestou domu píšu Tomasoj, žže v sobotu půjdem ž na svítání.. Chudák má na krku rýmíčku takže se omlouvá ale nedává to.. No nic holt vám musim napsat já..

V pátek jdu spát už v 10, abych v jednu ráno vstal, protožže chci vidět svítání od památky obětem hor.. Dávám si sprchu kafe a čekám… čekám… ve 45 volám Filipovi, nic… nemůžžu usnout a tak koukám na videa a průb쾞ně zkoušim volat… ve 3 ráno zprává: Kurva, zapnul se mi dnd jedu. Chvilku s tou zkratkou bojuju… jo Do Not Disturb tak proto jsem se nedovolal… Hᾞem věci do auta a mizíme ze stov쾞até.. Na dálnici je mlha jak z Rákosníčka, ale docela v klidu přijížždíme do Pece..

Je tu příjemných -17` a vyrᾞíme nahoru, podle suncalc se má rozednívat od 7:06 a východ slunce má být v 7:42, jsem optimista a říkám si, žže za hodinu a půl co máme by dalo ostřejším tempem dostat na Výrovku… V 6:30 je tu světla jak v Praze v poledne, soudruzi asi někde udělali chybu, rozednívá se a přicházíme na Richterovky, schazujeme batohy, vyndaváme foťáky a užžíváme si krásný východ slunce, ten je vᾞně na čas..

Vyrᾞíme dál a pořád se otáčíme, zastavujeme, fotíme, modrá obloha, opalovačky, orgasmus a tak.. Za Výrovkou potkáváme chlapíka co má nejlepší práci, je z horský služžby a jezdí od tyče k tyči na skůtru a omlacuje z nich sníh… Závidim mu, tohle bych chtěl dělat klidně i jako dobrovolník.. Jdeme na Studniční a musím si zajít až na okraj, protožže chci novou profilovku na Fejsbůček.. podle stop sem normálně chodí lidi na sn잾nicích, nebo skialpech, moje pohorky se trochu boří, ale stojí to za to.. Hlavně ten výhled, veškerá inverze se zastavuje o Černou horu a tady je modro a kdo si myslí, žže v Čechách neni moře tak ten by se sem měl zajít podívat..

Scházíme na Luční a čekáme na dámskou skupinu, dámská je proto, žže je tam jedna holka a tři kluci, ale báli se jít na svítání tak jdou Obřákem nahoru. Dáváme si jídlo a samo sebou Paroháče, protožže ho tu vᾞně umí vařit a dokonce mají už i výbornou ipu. No nic beru si podtácek na památku a jdeme dál, nad obřákem se potkáváme a vyrើíme k vrcholu… Lidí přibývá, je tak krásně žže se to snad nedá popsat.. jediné co mi kazí radost jsou -aný poláci co si to tu štrádujou pomalu v teniskách a kloužžou se dolu po prdeli, protožže jsem línej vybalovat půl batohu abych si nandal mačky a po uhlazenym sněhu se jde hůř..

Nahoře už mi docházejí superlativa pro popsání okolí, kdo si do teď neustříknul do trenek, tak teď už zaručeně ano.. Rozhodujeme se počkat hodinu a půl na západ slunce, dámská skupina jde dolů.. Koukáme jak polská horská přistává nahoře s vrtulníkem a jdem do tepla.. Příště dám raději 40 za malej čaj na Sn쾞ce nez 50 za hrnek černé vody na polské.. No nic, slunce pomalu začáná zapadat, fotíme, bavíme se s účastnicema lavinového kurzu a Krakonoš maluje pastelkama krásnej západ slunce..

Vyrᾞíme směrem na Růžžohorky, na cestu nám svítí měsíc, Filip fotí a já si to aspoň cvakám na mobil je tu božžské ticho a jen sníh křupe pod botama. Přicházíme na Děčínskou boudu, kdo tu nebyl, měl by to urychleně napravit.. Stíhám se zamilovat do culíkatý servírky a výborně se najíst..

nechce se nám jít dolu, nejraději bych tu zůstal, ale Filip má doma povinnosti tak se sebezapřením obouváme mačky, scházíme poslední kousek na parkoviště a vyrᾞíme směr domov..

Sečteno podtžrženo prožžil jsem nějakých 22 hodin za kterých si pamatuji kažždou minutu a byl to prozatím nejkrásnější den tohohle roku.. Děkuju Krakonošovi, žže to takhle zařídil, máš to u mě brachu..

Pepa Zeke Horák