První letošní snowboarding v ČR

Často přemejšlíš, kdy to přijde. Kdy se jako příroda rozhodne, že zase načas pokreje svoje svahy sněhem a umožní nám je brousit na všem možným, co člověk vymyslel, když mu přestalo bejt v zimě zima a začal se nudit.

Letos to přišlo v sobotu 27. října a o tom je tenhle příběh.

Od úterý chlastám. Takže začátek je právě tady. Je pátek, leju do sebe další hektolitr piv na baru a nudím se(protože v pátek v Turnově v baru je hrozná nuda(teď jsem přišel o polovinu svejch kámošů)), takže projíždím ty sociální nesmysli v mobilu a píšou tam, že sněží. No tak paráda, píšu Pepínovi, že sněží, takže jedeme na snowboard.

Zde bych podotknul, že je důležitý držet se kamarádů, kterým připadají nesmyslný nápady stejně dobrý jako vám.

Ráno mi Pepíno volá, že mi odepsal na moji sms dopisem, musím tedy k němu do chalupy pro dopis. V dopise stojí, že pojedeme na prkno. Píšu ze zvyku na facebook, že teda jako snowboarding, ale už je to jen zvyk, protože se mnou nikdo na facebooku nekamarádí, protože berou ty slinty tam vážně :-D.

Tady bych měl další myšlenku, pokud nevíš, jestli někde něco půjde sjet/udělat/přejít/přeběhnout/přelézt/DÁT, nezjistíš to, dokud to nezkusíš!

Jedeme!

Pepínův René to vyškrábe nahoru, zkušeně bokem trefíme na parkáči tu jedinou betonovou skruž, co na místě je a tím jest zaparkováno. Vyndáváme prkna a jdeme na to. Potkáváme tu partičku pražáků, který na nás čuměj jak z jara, zvou nás na brko a fotí se na svoje facebooky s našima prknama..

Na rozježdění dáváme západní stranu od startovačky. A už první jízda předčí naše očekávání. Jede to, sněhu je dost, žádnej carving to není, ale na první snowboarding v říjnu na sopce za barákem víc než ideální.

Nevíme, kolik je hodin, kolik jsme dali jízd, jakej je den, proč tu jsme, prostě jenom jezdíme. Dáváme pauzu, pití, Pepíno si přeleští svou 20 let starou Vasu a jdem okouknout západní hřbet, rozuměj sjezdovku.

Dojdem tam a nevypadá to moc ok, sněhu míň než na opačný straně, leze  z toho tráva, někde je to zapadaný listím.
"Tak co?"
"No nevim no"
"Hele kouknem támhle za hranu a uvidíme"

Za hranou to vypadá úplně stejně. S heslem, "Jestli to jde dát nezjistíš, dokud to nezkusíš" , naskakuju do vázání a dávám si jeden z nejlepších snowboardingovejch runs, kterej jsem si kdy dal (stojím na tom asi 14 let). Pepíno letí za mnou a my si v říjnu dáváme na prvním sněhu kozákovskou sjezdovku šusem. Pocity nepopsatelný!

Dole vokukujem nový prostory na posezení. Letos to bude na Koziči velký! Myslím, že na čtvrteční a páteční večery jasná volba! Dáváme si to ještě jednou a s příchodem tmy táhneme i my. Protože si jdeme dát saunu a pívo a vymyslet další plány.

Dejte šanci každýmu svýmu nápadu i když je jakkoliv blbej. Nikdy nevíte, kdy z toho bude další zážitek, kterej vám utkví v paměti na hodně dlouho.

tomaass

Fotogalerky nám pořád nejdou a  facebook mi tolik jako vám neplatí: