Poslední říjnovej Kozič

Dneska bylo prostě tak hezky, že jsem si nemohl odpustit vykašlat se na všechno, co bych měl udělat a jít na kolo.

Tak se tak oblíkám, koukám, že je milhaus online, napíšu mu. On píše, že by šel. Napíšu čtyři návrhy, kam bychom mohli jet. Nic. Tak mu volám. "Proč mi voláš?". "To tak lidí dřív dělali, že si volali". Nakonec z Míly vypadne, že vlastně neví, jestli chce jít na kolo, ale že Michal jde.

Naházím si věci do batohu, už chci vyrážet a nakonec mě napadne teda že zavolám tomu Michalovi. Tak Michal stejně jako Milhaus neví, ale za dvacet minut bude u Honyho a prej s náma a pojede i Cartman. Takhle se mi to líbí. Načež volám Honymu a neptám se ho, kam půjdem na kolo, ale rovnou mu oznamuju, že jsme za dvacet minut u něj a že dáváme hřebenovku.

U Honyho jsem za třicet minut, abych nemusel čekat, stejně čekám a vymrzám. Do toho píše Cartman, že nejede a Michal, že musí přezout gumy na autě, Milhaus se ani neozve. Příště už na to kašlu, říkám si už po stý, prej "Proč mi voláš?". Zlatej Danda a jednoduchý "Jdeš na kolo?" "Jo".

No nic, Hony je línej, takže ještě musíme složit kola do auta a o zahřátí před sjezdem teda přicházíme. Pak už ale krása střídá nádheru. Ve sněhu jsou ještě stopy po našem prznění svahu včera na prknách a my jsme tu na kolech. Na východ jsou vidět celý zasněžený Krakonoše, na západ zeleno okolo Turnova. Stojíme na týhle bariéře mezi světy s podzimem a zimou a nechce se nám pryč. Až zima nás vyhání vstříc zase jednomu z dalších parádních pojezdů tady u nás v Ráji.

Začátek je trochu jak o vánočním sjezdu, ale tak aspoň máme trénink. Místama je to spíš na běžky, ale dá se všechno parádně. Mě se hrozně líbí zasněžená Rokytnice a celej ten hřeben, takže si to fotím dokola jak blb. Aspoň mi nevadí, že Hony je na sebe hrozně měkkej a do kopců jede, jak kdyby se nechtěl ani zadejchat. Kvůli výmrzu na výhledovce, necejtíme prsty u nohou ani rukou, ale vynahrazuje nám to počasí, který je prostě TOP.

Díky opadanejm stromům nalézáme pár věcí, který ještě nemáme projetý, takže je aspoň aktivita, až nebudem mít žádnej plán. Celej hřeben je ještě pod sněhem. Na Hamštejnu nás čeká surfování ve sněhu a dál v lese už je místama i sucho a dá se to valit, jak Ti tvoje karma na kořenech zapadaných listem dovolí.

Pauza na skalách, zapadající slunce, trail z Kalicha dolů a pak zase zpět na freeride lesem. Myslím, že mu důchodci (rozuměj 30+ :-D) říkají pět dropů nebo tak nějak. Nemůžu vám napsat, jak to bylo dobrý, protože napsat se to nedá a vy byste mi to stejně nevěřili. Ale jeli jsme po bílým, žlutým, zeleným, hnědým a ještě větší kombinaci barev, než má vaše televize.

Nakonec užíváme poslední teplý paprsky slunce na louce a smažíme to dál. Honyho ještě hecuju do vrcholový prémie k Berkysovi, kterej stejně není doma. A za romantickýho výhledu na Turnov, Ještěd, Kozákov, Trosky a všechny pecky tohohle kraje se loučíme a rozjíždíme se do svejch domovů žít zase svoje životy.

Cestou domů pozoruju lidi venčíce svoje děti, psi, PETky s vínem, auta, kočky a cokoliv jinýho, každej si to holt užívá po svým. Na závěr si dávám sprint kopcem k baráku a když si ještě jedu vydechnout okolo benzínky, potkávám na pokraji blití týpka s černou oktávkou v tuzingu, dvěma jorkšírama, velkejma brejlema a malým pérem (péro jsem neviděl, ale tyhle týpci, ho musej mít malýho). Každej si to holt užívá po svým a já jsem na oktávku a jorkšíry ještě malej kluk.

Full gallery je u nás na facebůku.

tomaass