První letošní hiking

Letošní zima nebyla dlouhá a tvrdá jen pro nás rozmazlence z Čech, ale i pro místní kanaďany. Ontario Lake rekordně zamrzlo z devadesáti procent. U Toronta tloušťka ledu přesáhla 60 cm a k tomu jsme se dočkali 50 dní, kdy teplota nestoupla nad -15. To všechno v kombinaci s neustávajícím mrazivým větrem. Takže nám věřte, že zima byla vážně dlouhá. Na konci března to konečně přišlo! Příchod jara zdůraznilo také  hlasité praskání ledu, ze kterého jsme byli zaskočeni na prvních kolech. Dny začaly být delší, teploty šplhaly alespoň přes den lehce nad nulu a s přibývajícím teplem rostla taky chuť podniknout první letošní hikingovej trip.

Když Zuzka našla na stránkách ridesharu člověka,který měl namířeno do 40 km vzdáleného Frontenac Provincial Parku bylo cílové místo jasné. Prodloužený velikonoční víkend zrovna přišel vhod. V 8 ráno následujícího dne už sedíme s pohodovým klukem v autě, kecáme a nemůžeme se dočkat...po 45 minutové jízdě jsme tam. Týpek ještě nabízí nedělní zpáteční odvoz, to nám přijde vhod a domlouváme se, že v neděli, ve 4 hodiny se sejdeme na stejném místě. Frontenac Park je v těchto místech Kanady zajímavý geologický útvar. Na 54 km čtverečních vytvořila masivní žula 22 jezer a nespočet rašelinišť v neskutečně členité krajině, kde se na místní poměry nachází také velké množství skal. Ze 160 km hikových trailů jsme vybraly okruh pro dnešní den a vydali se konečně na cestu.

První den vyrážíme k jezeru Lynch Lake, kde máme naplánovanou první noc. Příjemných 12 stupňů je pro nás po zimě velká úleva takže užíváme příjemné teplo a kocháme se zelenající krajinou. Po cestě míjíme nespočet zvířat probouzející se po zimě. Skotačící laně v jarním lese naznačují, že se nemohli dočkat slunce a tepla stejně jako my.

Dvě hodiny před setměním dorážíme na náš campsite. Připravená plocha na stan, ohniště a lavice jsou dostatečným argument pro drahý vstup do parku. Příjemně unavení stavíme stan, věšíme jídlo na strom před medvědy, zapalujeme oheň, sedíme a jen fascinovaně mlčky zíráme na orla vznášejícího se nad ještě zamrzlým jezerem. Díky kterému se noční teploty dostali opět pod nulu.
Letní spacáky nebyly úplně dostačující, takže vstáváme nezvykle brzo a před cestou se vyhříváme u ohně. Po snídani balíme věci a vyrážíme.

V sobotu nás čekal přechod až k největšímu jezeru v parku Big Salmon Lake. Ani druhý den nás nepřestává překvapovat jak se krajina mění na pár metrech. Je složitá pro orientaci, nepřehledná a mimo cestu téměř neprostupná. Cestou se nám konečně poštěstilo vidět první bobry a při pohledu na nové i starší protržené hráze nám dochází, jak výrazně mění vzhled krajiny.

Taky vidíme první želvy a hady chytající první jarní paprsky slunce. Přidáváme se k nim na nejvyšší skále v parku, odkud pozorujeme dovádějící bobry v jezerech pod námi. Uprostřed téhle nádhery vydržíme sedět přes hodinu. Další noc se nesla ve stejném duchu jako ta předchozí, kdy nás mimo zimy trhalo ze spánku i vytí kojotů. Opravdové teplo nám je jenom chvilku po tom co vylezeme z vody. Prozatím je odtátý zhruba metr od skalnatého břehu, který, ale na umytí stačí nejen nám, ale i párečku nutrií. Do rána nám i tenhle kousek vody opět zamrzl a tak nezbývá než kvůli vodě rozbít led. Po promrzlé noci to bylo vážně parádní překvapení :D!

Za neděli nás čeká posledních 20 km na začátek parku. Cestou, která nás vede ke konci tohohle dobrodružství nás klasicky dohánějí myšlenky.....Jsme špinaví, unavení, nevyspalí,smradlavý od ohně, puchýřů nespočet a i když bychom se vlastně měli těšit na vytopený byt a měkkou postel, tak jediné čeho se nemůžeme dočkat je sprcha.

Kdyby všechno vyšlo jak má, byla by to nuda a tak se nám ukazuje typická kanadská vlastnost, když ve 4 odpoledne se ten sympatický kluk ze zeleného VW samozřejmě neukázal. Prostě na nás zapomněl. Po dalších 8 km chůze po silnici vysvitla špetka naděje, že se té sprchy dočkáme a konečně stopneme příjemnou paní z Toronta, která taky byla strávit víkend v přírodě. Když nás vysadila v Kingstonu, tak nás první konfrontace s civilizací přiměla ještě cestou domů plánovat další trip.

Tak zase někdy, užívejte :) !

luďan a zuzka