Život v rovině

Kanada = vysoké hory? Ledovce? Nekončící množství skiareálů? Celoroční zima a hromady sněhu ?.....V podobném domění jsme žili než jsme dostali možnost žít v provincii nekonečných jezer a rovin. V Provincii Ontario, ve městě Kingston, které leží přímo na břehu Ontario Lake (jen pro představu je zhruba 7x větší než celý Liberecký kraj). Tohle krásné místo bylo dřív hlavním městem Kanady, ovšem kvůli válce s Američany bylo přesunuto dál do vnitrozemí a nyní je jím všem dobře známá Ottawa. Kingston je díky průzračně čisté vodní ploše a povětrnostním podmínkám rájem pro milovníky plachtění, kitingu, windsurfingu, potápění, seakayakingu, plavání...atd. Díky již zmíněným rovinám je tady velice rozšířená také silniční cyklistika.

Už při prvním kontaktu s Kanaďany jsme se ocitli v těžkém kulturním šoku. Milí, ochotní, vstřícní a usměvaví lidé jsou všude kolem.Ve frontě v supermarketu se nikdo nemračí a nenadává na neschopnost prodavačky, auta na sebe na silnici netroubí, lidé nestahují v rozčíleni okýnka a nekřičí, netlačí se tu v nesmyslných frontách. Oni se tu jednoduše usmívají, vzájemně se k sobě chovají hezky a mile, nikdo nikam nepospíchá, všechno je takové odlehčenější, ve větší pohodě a bez stresu.........

Zkrátka téměř nesnesitelná lehkost bytí.

Do Kanady jsme přiletěli začátkem léta a nevěděli jsme co dřív. Prvních pár týdnů jsme strávili poznáváním Kingstonu a jeho blízkého okolí. Celodenní výlety jsme obvykle zakončovali grilováním v Ontario parku ke kterému neodlučitelně patřila i koupačka při západu slunce. Taky jsme Zuzce koupili vysněný longboard na kterým zatím mohla blbnout jenom ona díky mému už 2x vymknutému kotníku. Několik dnů jsme také strávili na kajakách mezi desítkami ostrovů, kde opět nechyběly ohniště a grily. Krásně čistá voda nás nepřestává překvapovat do teď. Když se teploty vyšplhaly k 36 stupňům tak se nedalo dělat nic jiného než trávit den u vody a grilu s nataženou slacklinou mezi stromy. 

Celou tu úchvatnou atmosféru umocňuje fakt, že všechny parky jsou skvěle udržované a na březích jezera nechybí grily. Kanaďané totiž umí skvěle trávit svůj volný čas. V kteroukoli část dne tady totiž vidíte lidi běhat, kitovat, plavat, grilovat, procházet se a nebo prostě jen tak sedět na dece. Uvolněná atmosféra je všude kolem a užívají si jí všichni od dětí až po důchodce. Nic Vám nedodá tolik chuti do života jako vidět běžící pár ve věku našich babiček s úsměvem na tváři, který vzápětí sedá na deku a vychutnává si západ slunce plnými doušky.

Po dvou měsících jsme chtěli vidět víc a tak jsme půjčili auto a vyrazili někam dál. Cílem naší cesty byly Niagara Falls a při zpáteční cestě Toronto. Po příjezdu se nám podařilo najít levný motel a konečně jsme mohli vyrazit k vodopádům. Na první dojem se naše nedočkavost, vidět tenhle div světa, setkala s lehkým zklamáním. Jejich krása se stratila mezi tisíci turistů a nekonečnou plochou betonu. To opravdové kouzlo jsme si byli schopní vychutnat teprve po částečném opuštění všeho zmatku a prvních locích rumu na trávníku nad vodopády. Následující den jsme relativně brzy vyrazili směr Toronto. Ale jeho centrum čítající přes 4 miliony obyvatel, 32 stupňů a těžká kocovina nás vyhnali předčasně a my se s nadšením vrátili domů do Kingstonu, kde jsme strávili pozdí odpoledne u vody. 

Dny pomalu začínaly být kratší, teploty příjemnější a příroda nám začala ukazovat neuvěřitelnou škálu barev. Začal podzim. Každý pohled do měnící se krajiny nám připomínal hlubší význam javorového listu ve znaku Kanady. Po koupi nových kol jsme začali objevovat vzdálenější místa a také naši mizernou fyzičku. Na kolech jsme začali trávit většinu času. Jedním z prvních našich cílových míst byl Wolf Island, což je ostrov, který spojuje s Kingstonem pravidelná přeprava trajektem.

Po vysednutí z lodi jsme se vydali na druhou stranu zjistit jak vypadá americké pobřeží. Fascinovaně jsme tam seděli a asi 2 hodiny zírali na obří zaoceánské lodě mířící do Montrealu. Na tomhle ostrově jsme také nejednou navštívil překrásnou Big Sandy Bay. Veliká přírodně písčitá pláž nám připomínala pobřeží moře. Byla od divočiny oddělena pouze obrovskou a dlouhou písečnou dunou, která sloužila jako perfektní místo pro vylíhnutí želvích vajec. Drink na vyhlídkové terase (nahoře na duně ) odkud bylo skvěle vidět na nekončící jezero a zároveň i do pravé divočiny chutnal vážně vyjimečně. 

Často na kolo vyrážíme podél Rideau Canalu, což je technická památka chráněná UNESCEM. Díky několika zdymadlům spojuje jezera a umožňuje lodní dopravu mezi Kingstonem a Ottawou. Z Kingstonu také vede Cataraqui a K@P trail. To jsou traily na kolo, turistiku a běžky. Po nich je možné se dostat do bezprostředního kontaktu s divočinou, třeba až do Frontenac Provincial Parku kam jezdíme kempovat a vyhlížet divokou zvěř. Kojoti, vlci, medvědi, lišky, jeleni,bobři...tahle zvířata tu jsou k vidění běžně.

Zima začala o něco dříve než obvykle, první sníh nás překvapil už na začátku listopadu. Takže jsme neváhali s nákupem ledních bruslí a sněžnic. Během několika týdnů zamrznou veškeré vodní plochy včetně celého Ontaria. Potom ale zábava nekončí. Stovky rybářů, se chystají na proslulé kanadské rybaření pod ledem. Umístění spousty upravených stadionů po městě už napovídá tomu, že tady vážně bruslí všichni. I tady můžete vidět všechny věkové kategorie s bruslemi na nohou. Takže přes veškerou snahu stále jezdíme hůř než průměrný kanadský důchodce a předjíždění od 3 letých dětí už nás nepřekvapí.

Vánoční svátky jsem trávili se sněžnicemi na nohou. Za zmínku určitě stojí náš výlet za "kopci". Po tom co jsme ujeli 250 km a přejeli do provincie Quebec se nám konečně na horizontu začalo objevovat pohoří Gatineau. Kopce s převýšením okolo 300m pro nás byly po tolika měsících v rovinách skutečným skvostem.

Skvělé na téhle tvrdé zimě je absence oblev. Město zamrzne a díky vysokým mrazům zůstává stále bílé a čisté. Na teploměrech je často -3O a neustálý vítr pocitovou teplotu vyhání i přes -4O, takže přijít k omrzlinám ve městě není nemožné. :) 

Ta horší část zimy je, že je vážně dlouhá, ale aspoň jsme se díky ní dokopali konečně napsat něco o tom jak se tady žije. Vzhledem k tomu, že tu zima přetrvává do dubna tak Vás možná potěšíme reportem z některého z našich výletů. 

Posíláme pozdrav z Kanady, Luděk a Zuzka.

Užívejte!