Tak mi odjel další kámoš

Za komančů bylo rozhodně líp. Měl jsi svý jístý, nikdo nikam nemohl, na druhou stranu, když už odjel, tak to bylo bez rozloučení a napořád.

Luďan odjel pracovat do Kanady a rozloučení jsme si dali ještě s Tomem Votrubcem v pořádným stylu.

Počasí přesně takový jaký máme rádi, lehký mrholení, nikdo nikde a celej Českej ráj byl náš. Dali jsme si pár našich oblíbenejch trejlů, vyhlídky na ten náš kraj, cestičky kde jsme jako malý běhali s čelenkama na hlavě nebo erbama na zádech. Luďan to držel na máminý 29" samozřejmě v plným a já jsem si to užíval neskutečně. Nakonec vyjížďky jsme potkali krásnýho muflona a já si zase říkal, že to není jen tak, že si prostě žijeme, tak jak chceme a máme se fajn.

Tak jsme dokouřili posledního společnýho jointa, dopili poslední pívo a Lůďa je pryč. Ani nevím, jak dlouho se známe, asi tak od pěti let nebo tak nějak, na tom vůbec nezáleží.

Jediný co mi vrtá hlavou je, jestli nevyměkneme v tom co děláme. Jestli já nevyměknu, v tom co dělám. Protože Luďan to tady sunul vždycky dopředu, protože Luďan je hrozně pracovitej člověk, kterej vždycky přebíjel tu pohodlnost a lenost nás ostatních. On mě přivedl k ježdění z kopce, k myšlence že na celopéru to půjde líp a když strávíme celý prázdniny na stavbě, můžeme si ho koupit, že bychom mohli jet na českej pohár a že by šlo víc pustit brzdy a že si koupíme dodávky a budeme spolu cestovat a že bychom si přeci jenom měli dát ještě jedno malý na cestu domů i když už nemůžeme skoro ani chodit.

Tak doufám, že budeme dávat i bez něj a nezpomalíme, ať už budeme na kole, sněžnicích nebo kdekoliv jinde. Luďan se totiž jednou vrátí a on nezleniví!

Jen tak jsem hrábnul do počítače, co tu mám a mohl bych hledat do nekonečna. Ale tak co mi přišlo pod ruku tady s naším kamarádem Lůďou. Zažili jsme toho totiž milion a já vůbec netuším, jak jsem si zasloužil, že takový úžasný kámoše mám..

Děkuju za ně!

tomaass