Shibak contest vol. IX

Že se každej podzim jezdí poskákat na Shibak je už hezká tradice, zakončení léta a tak vůbec. Já sem letos vyrazil už na čtvrtý ročník a vlastně i první letošní akci co mi vyšla s časem, zdravím a počasím. Takhle maj závody v hopsání vypadat!

Super místo, docela velký skoky co nejsou moc zadarmo, bouda s pivkem, jídlem, atmoška... všechno tohle mě na Shibaku baví.  Letos to vypadalo, že pojede pořádná partička z Turnova, ale Míla se na to i s mediální podporou vykašlal, takže sem nabral Mishu a jelo se jen ve dvou. Počasí vypadalo fakt šíleně, v Turnově průtrže mračen, zima, vítr, naštěstí webcam hlásila, že tam je vše O.K.

 

 

Tenhle rok lajna zaznamenala hned několik změn. Kluci zrušili walltap na konci a místo něho je další skok, ty před ním zvětšili, takže za sucha to musí bejt vážně paráda. Bohužel počásko poslední měsíc moc nepřálo, hlína byla dost vlhká a dostat se na konec nebyla vůbec sranda. Snad poprvý sem někde nehranil sám. Chvilkama krápalo, chvilkama zase ne, místňáci se fakt snažili skoky přikrejvat, vysušovat plameňákem, takže se nakonec jet dalo. Riders driven event dostala v tomhle případě úplně jinej rozměr, z dohodnutýho jamu se nakonec vyklubal klasickej závod na 3 jízdy, potom na 4 a až potom sme se vlastně dohodli, jak ty body budeme počítat, no stress, prostě pohoda.

 

 

Při závodě začali lidi teprve vytahovat nějaký ty triky, žádný velký hroty, bylo fakt mokro. Kdo zatrikoval na všech byl pán, ale i tak se pár lidí dost vyhecovalo. Masák skončil záhozem superseatgrabu na prvním dirtu, tři stehy na makovici to jistěj. Je to démon, s náplastí na čele jel ještě druhou jízdu. Misha vyhecoval stylovky a pak 360 na třetím, to nejdřív nedával skoro nikdo. Já si jel ty tři jistotky co umim jako je xup bez nohy, seat grab, onefoot onehand, jiný triky se nějak za ten rok co vegetim v Praze vypařily. Moje lenost dosáhla vrcholu, když se mi nechtělo pumpovat na poslední skok, tak sem dával radši 270 do transferu, poslední jízdu sem se při tom pro jistotu vyndal do bahýnka. Nikdo z nás dvou nepostoupil, při pumpě mi to v zatáčce podjelo, ruka z letního vejletu s Tomassem pořád bolela, tak sem se na to radši vykašlal a už jen koukal na ostatní.

 

 

Největší zážitek byly jízdy Franty Bláhy a druhýho týpka na BMX co neznám. Franta vysolil věci jako Beko no hand na prvním, káňo crossfoot landing a na dalším skoku to zase vrátil, pak chtěl něco zkusit a okopíroval můj signature Lazyboy s landingem na koule, druhej stylař na dětským kole lítal vejšky, tailwhipy, 360, barspinový komba, fakt hezký, nakonec to myslím i vyhrál.

 

Byl to zábavnej den a kdo nejel tak prohloupil. Tento článek berte jako memoriam, po 3 letech praskla moje milovaná Kenda, protože mi ji na nosiči ožahl nějak moc aktivní vejfuk, R.I.P., budeš mi chybět. Tak snad zase za rok!

Máťa