Východ slunce na Sněžce

Je to už pěknejch pár let co sem se tam nahoru podíval poprvý, fakt netuším kolik mi mohlo tenkrát bejt. Na Sněžku sem lezl spoustu cestama, ale tahle mi k srdci přirostla asi nejvíc. V 16ti mě jedna partička starších kámošů vyhecovala k výstupu na východ slunce a od tý doby se to se mnou už táhne...Letos se mi pořád nedařilo sehnat partu co by mi dělala cestou společnost, pokaždý plná huba keců a skutek utek. Nakonec se chytlo pár spolužáků z našeho undergroundovýho studentskýho spolku, trávim s nima poslední dobou dost času, takže žádný zbytečný řešení a jen stačilo odladit datum. První termín nevyšel kvůli dešti (čistě náhodou noc před návštěvou Vaška a Miloše), ale druhý den už mělo být podle kompjůtrů v Norsku pěkně.

 

 

Ostatní dorazili do Turnova okolo deváté večer, takže času fůra. Nevěděl sem co bych jim z Turnova ukázal jinýho než Barrel, Rohozec jim chutnal (aspoň to tvrdili...), na pumpě proběhl poslední nákup kontrabandu a jelo se směr Úpa. Cestou sem ukázal místní sopku Kozákov, koukačka na hvězdy (v Praze přes ten hnus ve vzduchu nejsou vidět :-P ). Já byl ten den dost bolavej, šel sem s Tomassem na kolo a jeho špatná karma mi podtrhla Big Hita pod zadkem, hned potom o skálu  naštípla člunkovou a lícní kost, takže ruka třikrát taková, na držce fešácká boule a podlitina. Ještě že je táta hodnej a pučil mi svoje automatický auto, protože můj koráb bych na onehanda ten večer asi ještě nedal.

 

 

V Úpě parkovačka a menší doping, Jirka vytáhl olivky a kafíčko (rum), pohladili sme si místní toulavou číču a šlo se nahóru. Když sem viděl holky a jejich horalskej outfit (kecky a kraťásky) tak bych nikdy nečekal, že v tom přežijou celou cestu. To že sem dement a zabloudim všude ví každej, takže mi chvilku trvalo, než sem našel lesní stezku směrem k vrcholu. Pak už šlo všechno úplně na chill, radši jsem vybral turistickou cestu (normálně chodim největšim freeridem s mokrejma kořenama a klečí), bafačky ze tmy, kafíčka (rumy) a s krásnou rezervou jsme dorazili nahoru. Jediná nevýhoda hezkýho počasí je, že tam oxiduje spousta lidí, když sem neviděl na metr, tak tam byl asi větší klid :)

 

 

Nahoře sem na GoPro naladil časosběr, vůbec sem si to nespočítal, výslednej záběr za moc nestojí, ale abych zaplácl zbytečný místo tak bude stejně na konci článku :-P Sestup dolů sem vyzval na burana po rozestavěný stezce (v rámci user friendly přístupu jí začali opravovat úplně stejně nahovno jako byla předtím), kde byly ještě super neoplocený vyhlídky, takže romantika jak blázen, s těma řetězama už to asi nebude ono.

 

Já pomalu přestávám pít, protože střízlivej řidič je prej špatnej vrah. Únava se dostavuje, ale do cíle ještě dálka. V dálce vidím svahy co si pamatuju ze zimních sněžnic a doufám, že mě tam ještě někdy Pepa s Tomem vezmou (slibuju že už se nebudu ztrácet, blejt na písknutí, ničit sněžnice a tak :-D ).

 

 

Vždycky mě zarazí, jak to tam u nás na severu vypadá hrozně hezky a velce. Spánkovej deficit mě zmáhá, ale do Pece dorazíme všichni ještě po svejch, sedáme před pekárnu, dáme snídani, necháme se vyhodit od báby (prej děláme špatnou reklamu když tam spíme) a jdeme pomalu na bus k autu. Shuttle narvanej jak kráva, takže žádná zasloužená spačka...

Po cestě domů sem při řízení regulérně usínal, vteřinový okna nejsou žádná sranda, dávám radši pár pauziček na kafe a zmrzku, byl sem fakt tuhej, ale domů sem dostal všechny (snad)... Tak Anet, Jirko, Káťo, Lukáši, dík za to, že ste šli!

Video hír:

Máťa