FreeSolo

Solování je blbost, nezodpovědnost a mimo to mě hodně baví..

Je to pro mě vlastně tak trochu výroční článek, před rokem mě Filip poprvé vzal na boulder a učil mě jak se leze.. Jeden rok, tolik se toho událo a tak strašně mě to baví, čím dál tím víc..

Ale k tomu podstatnýmu, jel jsem do Plzně, na oběd s kamarádkou a vzpomněl jsem si na jednu skalku co je nedalko, tak že s sebou beru i boty, sedák, odsedku a píšu kamarádovi jestli nechce jít na lano, přece jen lézt neznámou cestu nemusí být zrovna v pohodě.. Má hodně práce, nic neslibuje ale pokusí se.. Takže nic.. Dáváme si oběd, slibuju že si dáme ještě odpolední kafe a vyrážím..

Fouká, je zataženo, sem tam kapka ale nic velkýho, skála se trochu drolí, ale na místech kde se to dá čekat.. Úžasný na Ostré Hůrce je že se lezou v podstatě dvě strany, jedna položená, druhá místama převislá, na druhé straně se dá v pohodě sejít dolu.. Okolo je i pár boulderů, jeden si dávám jen tak na protažení, když koukám dolů tak si říkám že bych si měl konečně sehnat bouldermatku..

Jdu ke skále a vybírám cestu.. Pražská.. beru to od stavitelů tak jako že je to pro nás městský floutky a že to nebude nic těžkýho, problém tam nikde nevidim, první jištění tak v 6 metrch a vlastně jediný kde si můžu odpočinout.. Když o tom teď uvažuju tak jsem se prostě kouknul nahoru, hrábnul si do mága a začal lízt, žádna myšlenka, jen čistá klidná hlava a slova Renana Oztruka: Don`t make mistake, or you gonna die. Přes kámen do prstové spáry do jamky ruce křížem na lištu zvedout se na další kámen a najedou skoba, sice se cvakám, ale stojim pevně, spíš jen tak pro pocit, dva kroky, odcvaknout a pod převisem nahoru, do jeskyně… Přelejzám ještě spárou o kus výš a… a sakra, nevim proč, ale vršek je mokrej, neni to nic strašnýho, ale přece jen jsem tu sám, takže zátky do jeskyně, doleva, kolem vrcholu a po svahu dolu..

Koukám na lezce a ty kárvo.. to byla 6+??? Jakože vážně? Jo aha to bych musel lízt přes převis.. no neva.. když jsem byl poprvé na stěně tak jsem lezl 4 a ruce jsem měl jak konve a teď koukám po dalších cestách a bolest žádná, všechno v pohodě… 3-4 týdně rok v kuse na stěně a je to znát..

Vybírám si ještě jednu cestu 5+ Sokolík, 13m trochu složitější na techniku, ale jednodušší chyty, taky položená  a leze se docela intuitivně.. Pár míst ruka noha, možná si to dělám složitější než je nutný, ale baví mě, přijde mi že nahoře jsem skoro hned..

Dole si sedám, povoluju boty, koukám jen tak na nejtěžší cestu tady.. 9+/10- Kuře Melancholik, ještě dlouho mi nebude hlava brát jak se tohle vlastně leze, začíná zase poprchávat, balím a jdu zpátky.. Na kafe a na vlak a domů..

Až se sem příště vrátím tak doufám že s lanem a s někým kdo mě odjistí, celá ta druhá stěna vypadá parádně...