Proflákanej víkend na Šumavě

 

Protože jsem průměrný pracující tak víkend pro mě začal vlastně už ve středu.. Ráno plavání, pak v Praze v lesíku po x letech zkoušim jestli umim stát na běžkách.. Dávám pár kiláků a jsem šťastnej že jsem to nezapomněl.. Jdu si půjčit foťák a po večeři mě kamarád tahá do whisky baru a pár hospůdek, najednou koukám že za 3 hodiny vstávám a jedu Liberce… Ale jsem mladej kluk, takže to dávám.. Na Ještědu pohodička dopoledne docela málo lidí, na Pláních skoky, v lese trocha prašanu, sluníčko hřeje.. i na krátkejch lyžích to docela jde.. Jezdim si kocovina nepřichází, píše Š že zatahuje školu a jde se se mnou projet.. Pasuju jí na nejkrásněji jezdící a zároveň nejkrásnější holku na celém kopci.. Málem zabíjíme skopčáka co se jen tak projíždí po dopadu skoku pod hranou a neni vidět, loučím se a jedu zpátky do Prahy, flákat se na boulder..

V pátek si jdu odpočinout do práce, aby se neřeklo že nic nedělám a večer balim věci stylem co nemám nepotřebuju a s Filipem vyrážíme směr Šumava.. Ordinujeme si odpočinek, pár piv a kolem druhé jdem spát, protože v 7 vstáváme..

Snídaně v COOPu mě překvapuje.. Takovej výběr že i za komančů by nadávali že tu nic není, ale hlad je, takže něco nacházíme a přejíždíme přes čáru do Haidmuhle, kde je Evropský šampionát psích spřežení.. Lámanou angličtinou nám chlapík vysvětluje jak to tu funguje a že mu máme dát ojráky za vstup.. Díky bohu chápe že jsme z čech a bere koruny, dokonce i v normálním kurzu, má u mě kladný body.. Fotíme, jdeme kolem trati děláme si srandu z profi kulomtčíků s nálepkou press co stihnout 30 fotek během toho co já udělám jednu.. Tenhle styl tvorby nechápu a asi ani nepochopim.. Jdeme dál, pryč od lidí, brodíme se po kolena sněhem a celkem ujdeme asi 10km.. Kolem oběda sedáme do auta, mám němčiny až po krk, takže jedem zase na tu naší stranu.. Chci jít na běžky, ale když vidíme ty davy co se pohybují kolem Kvildy rozhodujeme se jít až večer..

 

Chvílema usínám v autě, Filip řídí a naštěstí vytuhává až když přijedem na hotel.. Dávám si večeři a zkouším ho probudit.. Nic nepomáhá, takže beru čelovku a jdu sám, sice to tu moc neznám, ale těch pár kiláků do nejbližší vesnice je v jedné stopě a nemám se kam ztratit.. Užívám si toho klidu mrazivé noci.. Dávám si soupaž šůšun jak Standa Řezáč a musím uznat že je to docela makačka. Ve vsi zjišťuju že jsem nechal peněženku na chatě a nemám s sebou ani na čaj.. Tak se otáčím a soupaží jedu zpátky..

Probouzíme se kolem 7, Filip si dal nějakých 12 hodin spánku, neodpouštím si poznámku o stáří.. Snídaně a vyrážíme na běžky k jezeru Laka.. Je to nějakejch 20km což by bylo v pohodě, kdyby se nezměnila teplota a já neměl navoskováno tak na -10.. Musím běžet i z kopce a docela mě to nebaví, kolem ani živáčka, to je na jednu stranu super, ale vosk by to fakt chtělo.. Naštěstí se to pak rozjíždí a u jezera potkáváme chlapíka, kterému slibuju půl princezny a celé královstvý za mazadlo, takže cesta zpátky už docela jede.. hážeme běžky do auta a jedeme se ještě sklouznout na sjezdovku, sníh mizí před očima, tam kde byl před týdnem prašan je skoro vidět trává, zvládáme pár jízd a pak už jen naházet všechno do auta, rozloučit se, poděkovat za další krásný víkend a jedem zpátky do Stověžaté..