Jak jsme přežili konec světa

21.12.2012 nastal konec jednoho světa a začal svět nový. My jsme se ho rozhodli přivítat na naší nejvyšší hoře a taky tam, kde je mi v poslední době nejlíp. V Krakonoších.

Samozřejmě, že jsme vám vydali plán, ale tak nějak se nikdo nepřidal. Vyrazili jsme teda s Luďanem ve čtvrtek večer sami směr Pec. Na místě už byl ubytovanej šaman Saša s Terezou, padají nějaký píva, odmítáme nabídku spát na Milířích a dáváme si noční běh na parkáč do dodávky.

Noc je celkem krušná. Teplota je sice okolo mínus 12, ale 95% vlhkost dělá svoje a moc dobře se nám nespí. Chtělo by to topení. Jednou bude.

Ráno je krušný, když se nám podaří uvařit voda, zjištujeme, že nemáme čaj, tak radši vycházíme. První kopec a zjištění faktu, že i 21. ještě vyšlo slunko nás však zahřívá a nabíjí energií.

Lehce před devátou jsme vyšli a v 9:45 už jsme na Růžohorkách, koukáme, že dole asi slunce nevyšlo, takže obavy z konce světa se tam mohou naplnit.

Kolem 11 jsme nahoře a čekáme, co se stane.

Ale jsme upozorněni, že jsme v jiným časovým pásmu a konec světa bude až 12:11 našeho času. Jdeme teda pokempit na poštu.

Na 12.12 jdeme ven, Saša bubnuje, brko hoří a tímhle rituálem vítáme začátek novýho světa, kterej snad bude založenej víc na lásce a duchovních hodnotách než na těch materiálních. Doufejme.

Potom to rozebíháme směr Luční bouda a já jsem rád, že jsem si vzal hůlky a taky, že jsem si nevzal klu-ski, jak jsem zamejšlel, protože bych to tu vodpálil někam do Polska a ukončil bych si svět sám.

Na Luční se moc nezdržujeme, protože už máme řádnej hlad, ale nabíračka vody je tu nutnost.

No a pak už jen jídlo a pívo na Výrovce, kde se s Luďanem odpojujeme od skupiny, sbíháme to k autu a vracíme se do šedi měst.

Tak takhle jsme si užili konec světa my. Bylo to fajn, bylo to tam kde jsme rádi a bylo to aspoň trochu v duchovní atmosféře. Co jste na konec světa dělali vy? Cejtíte, že je něco jinak? A co na to Adam Bernau?

tomaass