Zamračenej víkend

Tenhle víkend byl trochu jinej než normální víkendy. Ozvalo se mi asi nejvíc lidí, co se mi kdy ozvalo, že by se mnou chtělo strávit víkend a chtělo vzít na hory. A já jsem zrovna nevydal žádnej plán, jako je u nás zvykem. Prostě na to nebyl nějak prostor a možnost a chuť a čas. Ale od čtvrtka do pondělí plány budou kamarádi!

Můj víkend začal čtvrtkem, kdy jsme vám sestříhal video a odjel domů. Po cestě jsem vyfejsbukoval večerní ježdění na Dobrý Vodě, kam nás pozval Tom Slavík. Přidal se Máťa s Machym a Máťa ukázal, že je fakt Máťa, protože pro mě přijel na autobus o hodinku dřív. Machymu se po hodince s Máťou v autě, kterou strávili sami na A51 ve tmě v lese, nějak blbě sedí a pořád si stěžuje, že ho bolí zadek.

Ježdění ale dobrý, hlavně pohodový lidi a spousta známejch a prostě TOP. Zdravím lyžaře, co mě sejmul, hlava mě bolela ještě druhej den.

V pátek ráno jsem rozbil talíř a s vidinou toho, že střepy přinášej štěstí, jsem dal nějaký ty návštěvy u Svobody a dalších,nákup a balení na hory.

Při tom všem telefon:

"Čau já jsem Martin, jedeš taky za Pepou na hory?"

"Jo jedu, v 17:15 nám jede bus."

"Ok budu tam, čus"

Pátek večer teda odjezd směr hory autobusem a dvě hodiny strávený s mým novým kámošem Pánysem, kterej kácí ve Švédsku stromy, aby mohl žít v Austrálii. A takovýhle lidi mě bavěj, to je jasný. Výlet začíná řidičem, kterej má na krku límec a neví jestli dojede, končí v Horních mísečkách spoustou piv.

Večer se nalejváme, řešímě všechno možný a je to zase večer jak má bejt. Zjišťuju, že 18ti letý holky se mi zdají mladý. To je konec!

Ráno je počasí, tak jak hlásili a my se vydáváme do mlhy a hnusu.

Úplně zmáčený doražíme na Vrbatku a počasí je zase správný krkonošský. Nad 1200 m.n.m. sneží, pod tím prší, mlha teplo, mokro zvenčí i zevnitř, je to fajn. Nejvíc si to užívá Pánys, kterej nemá sněžnice ani hůlky. Ale je to kluk ze Švédskejch lesů a hlavně jde s úsměvem a s úsměvem jde vždycky všechno.

Sušení, čaj svačina a jdeme zkusit, jestli si dáme někde nějakej oblouk. No stojí to samozřejmě za hovno. Ale tak prostě v rámci tréninku.. Není sníh, je teplo a z kopce je to ještě asi větší dřina než do kopce.

Ale jak řekl Pepa, kdo dá pár oblouků v tomhle, tak bude král, až to tu bude celý zapadaný. A fyzička naše jde neskutečně nahoru, já jsem snad nikdy neměl tolik svalů a tak málo tuku jako teď. A to si prostě jen každej den na chvilku zacvičím a o víkendu sportuju. Víkend někdy začne už ve středu teda.

Snažíme se dát to nějak dolů.

Občas třeba už fakt nemůžu, ležím ksichtem ve sněhu, nemám sílu vstát a přemejšlím, co nás na tom baví? Asi to musíme mít fakt hrozně rádi. Asi to milujeme. Asi jsme tu z nějakýho důvodu, kterej nám je jasnej, ale nedokážeme ho popsat. Pak odněkud z lesa hroznou rychlostí přilítne Pánys a letíme dál.

Svezení nic moc, teda vlastně to bylo dobrý, vlastně jsme se moc nesvezli, vlastně je to jedno. Cajky zase na batoh a jdeme dál.

Důležitý je nabrat si čistou vodu, to dělám vždycky!

Následuje Jerryho traverz a je to celkem porno. Ale pak už si šlapem. Chci si trochu vyčistit hlavu, tak klukům utíkám, jdu si chvíli sám a užívám si to. Je to dřina, je hnusně, je to pohoda.

Z Rokytnice nám jede bus, takže se nikde nezdržujeme a plužíme to rovnou dolů do města. Nahoře se lidi ještě smějou a jsou fajn, o pár metrů níž už narážíme na přednasránky. Přes cestu vyloženej štrůdl lidí, nakládají si věci do rolby a my tu prostě jedeme na prkně, jedeme po cestě, jezdit se má přeci po sjezdovce, pravidla jsou jasně daný, parametry nastavený, policie a velký bratr nás chrání a vy budete potrestáni, jsme zpátky v civilizaci. Po 24 hodinách svobody.

Dáváme jídlo, uhazuje nás spoustu aut, jsme v šedi města, čekáme na bus. 51 Kč stojí jízdenka domů a za dvě hodinky tam jsme.

Výlet za 112 Kč na hory a zpět se mi fakt líbí a je to přesně to, co mě oslovilo na ježdění na enduru na kole. Nezávislost, žádný řešení, žádný starosti, svoboda, klid.

Doma usušit všechny prodojený věci a následoval konzert Prago Union v Přepeřích!

Sešli jsme se u mě doma s Luďkem a Matesem a vyrazili jsme pěšky. A bylo to dobrý, přišlo dost známejch, čekali jsme, že bude narváno víc, ale víš jak to v Turnově chodí. Každej nadává, že se tu nic neděje a když se něco děje, tak sedí doma. Dlouho se tu pak zase nic neděje a jenom se nadává. Vy jste fakt moc.

Někteří z nás to pojali hodně hiphopově a vyrazili v běhacím kombiné.

A málem i na boxerskejch šampionát se dostalo.

Byl to prostě dobrej mejdan. Chápu, že pátek v klubu je lepší, když já si to nějak neumím užít. No a hlavně Prago Pyčo!

Kouřit si jointa, poslouchat Kata v hodně špatně nazvučeným přepeřským kulturáku a pohupovat se s ostatníma lidma do rytmu je krásnej závěr tohohle víkendu. Pak už se všechno rozplývá v dýmu.

Nevím kam jdu, za čím se ženu, proč dělám co dělám, proč se honím po horách a pak trávím hodiny nad psaním článků a stříháním videí. Prostě mi to tak přišlo, že mě to baví a možná to baví i někoho z vás. Nebojte se dát vědět, jestli jste to třeba četli.

Já jsem teď občas hrozně šťastnej a občas hrozně smutnej a je to naprostá rovnováha.

Děkuju Lůce za ubytko, Pepínovi za plán, Pánysovi za spoustu novejch možností a příběhů, Mámě za spacák, Krakanošovi za Krakonoše a Plzni za plzeň.

Jinak Adam byl (zase) s náma! (Tentokrát jsme ho zahlédli v Rokytnici na autobusáku)

tomaass