Nedělní hike v Krkonoších

Po pátku a sobotě přišla samozřejmě neděle a s ní výlet zase do těch našich nejvyšších kopečků.

Plán nebyl jasnej dopředu, ale napsali jsme info na naše FB page včas. Nepřidal se teda nikdo, jen mi spoustu lidí po výletu klasicky napsalo, jak rádo by se mnou někam šlo.

V 6:20 je u mě Pepa se svým kompletně zrekonstruovaným Reném, jedeme k Cikánovi, tam se naloďujeme do jeho auta, po cestě nabíráme Košťála a už to směrujem na hory.

Po cestě je v plánu východ slunce na Kozákově, ale je zataženo, tak se nezdržujeme a jedeme. Ve Vrchlabí klasickej nákup vrcholovejch (plzeň) a snídaňovejch (krakonoš) piv a další zastávka už je Svatý Petr.

Tady zjišťuju, že jsem to zase všechno podělal, prkno jsem si nebyl schopnej koupit nový, batoh mám půjčenej od Pepína, jestli bude sněžit, přinesu hodně sněhu a hůlky jsem nechal v Renaultu, jídlo žádný nemám. No prostě klasicky na blba, vím proč mám občas tyhle stavy, kdy se nemůžu soustředit na nic a jsem neschopnej, už to trvá tak dva měsíce, ale já to překonám! Mějte se mnou trpělivost prosím.

Okolo devátý se škrábeme na horu a trochu si říkám, proč jsme zrovna tady, když jsme tu byli minulej víkend a žádnej sníh tu nebyl a očividně ho moc nepřibylo. Ale doufám, že Pepa ví. Je lehce zataženo, ale věříme, že nám to Krakonoš aspoň na chvilku rozfouká.

Po cestě opět přichází Adam Blažek, ale kdyby jen on, najednou je tu s náma i jeho bratranec a po chvíli i pes. Je to legenda ten kluk. Řešíme klasický píčoviny typu, kdo by ojel Medu v medu a tak podobně. Sníh na sjezd pořád žádnej není.

Kolem 11:00 jsme nahoře. A s nadějí, že v druhým údolí bude ležet nějakej sníh to jdeme prozkoumat. Bohužel ani tam nic nespadlo. Dáváme teda lehce oběd a všechny vrcholový odměny. A počítáme, co můžeme stihnout do tmy a jestli se vůbec svezeme na prkně.

A vypadá to špatně. Na nějaký větší akce jsme tu pozdě, kleč přes kterou bychom museli projít není zapadaná sněhem, takže bychom ji poničili a po nějakejch průzkumech okolního terénu usuzujeme, že se prostě budem muset vrátit.

Nahoře to nazouváme aspoň na kousek a jedeme po cestičce, po který jsme přišli. Cikán dává přemety a není to úplně zadarmo. Úzká cestička, hodně kamení, málo míst na brždění, ale konečně si jedééém.

Koště teda lyže ani netahal, protože to by nešlo vůbec. Cikán to po pár pádech taky balí a Pepa po výletu do údolí, kdy hodí frontflip po záseku do obrovskejch hřebíků má taky dost. Je to asi nová past ochránců, nechávat klády s hřebíkama u cest.

Já mám ale svoje práskačský šest let starý prkno, takže mě nic nezastaví. A že mi osud do cesty staví různý překážky!

Než zalezeme do lesa dáváme ještě lehkej chill na poslední vyhlídce, dojídáme a dopíjíme poslední zásoby a užíváme si toho, že jsme tady. Nikomu se nám pryč nechce, všichni to cejtíme podobně.

Tady bych si teda dovolil zase nějakou radu jo. Dobrý je, vzít s sebou kluky, který maj holky. Protože ty holky, maj ty kluky většinou rády a tak ti kluci mají s sebou svačiny. No a my s Pepou máme zase rádi ty svačiny.

Vyrážíme dolů a po chvilce jde nasadit prkno. Tak nasazuju a jedu. Pepa do toho jde taky, ale hned na prvních šutříkách se mu to nějak nezdá a moje rada, že vlevo tu půjde se nesetkává s úspěchem.

Já jedu, kam až to jde.

V půl třetí se dostáváme zpátky do Svaťáku a tady si i kluci dávaj zaslouženej pojezd. Zídky, dropy a na prkně skoro až k autu.

Po dojezdu dolů koukám, že na Stoh jede lanovka. U pokladny nikdo, navrhuju, že pojedeme nahoru. Kluci se moc netvářej, tak na ně nečekám a skáču na lano. Za mnou se přidává i Pepa a Cikána už si vyhmatává obsluha lanovky. Jo rychlý akce musej bejt rychlý.

Dáváme si s Pepou nejprudší sjezdovku, co tu je, za západu slunce.

No tak to byl závěr našeho týdne. Pepa pak pokračoval a Košťálem do sauny, já jsem si to zas nějak blbě naplánoval a podělal si život, tak jak je mým zvykem. Ale to už je jinej příběh.

I když si některý z nás moc nezajezdili byl to opět super vejlet. Stálo nás to 100 Kč na benzín a srandy byl kopec. Nakonec si myslím, že není vůbec špatný, že už mám za sebou letos dva hiky s prknem na zádech, kde ježdění bylo míň než chození. Protože ono není na škodu připravit si materiál, zase si zjistit kam si co dát, jak se oblíknout a tak nějak si to připravit, dokud jsou ty podmínky ok. Ono to za chvíli bude i ve větších mrazech, s více sněhem, s větším rizikem a tam už na žádný přicházení moc času nebude.

Každej tejden má svůj víkend!

tomaass