Prosincová Barcelóna

Menší report o tom jak (ne)dopadl náš vejlet do španělské Barcelony.

Je začátek listopadu, léto už dávno pryč a zima za rohem. Jednou se takhle bavíme s Kačerem, už dlouho jsme přemejšleli vyrazit na kolo do Barcelony, dát si La Pomu plus pár dalších spotů, užít si tepla a tak. Vždycky však zůstalo jen u řečí. Říkáme si teda dobře, práskneme do toho, začátek prosince se nám jeví jako ideální čas, teploty kolem 15-20 stupňů, to by mohlo bejt ideální. Původní plán jet autem nebo dodávkou však padá, sice bychom se mohli stavit ještě na pár dalších spotech cestou, nicméně časově bychom to moc nezvládali. Proto volíme letadlo, s ČSA zpáteční letenka za 4700,- včetně kol, přímej let 2:20 hodin, to bereme. My dva jsme teda jasný, přidává se ještě kámoš Matyáš, talent, kterej se (pro mě z neznámýho důvodu) na kolo jaksi vykašlal, nicméně pořád to má silně v ruce a i po dvou letech neježdění dokáže motat tailwhipy a třišestky jako by se nechumelilo. V roli dokumentaristy kámoš Matěj, ten je pro každou srandu, takže souhlasí a mě přistávaj na mailu čtyři letenky. Dny plynou, do odjezdu zbejvaj dva tejdny a mě daří se mi sehnat ještě jednu letenku po kámoše Mirka, takže finální sestava 5 lidí, 5 kol, no to bude sranda.

Den odjezdu je tady, 30. listopadu 7:30 ráno nasedáme do transita a už ji valíme směr Praha. Na letišti jsme tak akorát, odbavujeme kola, lidi ty ohromný krabice nechápou, popíjíme něco rumu a mizíme v oblacích. Po přistání od místních zjišťujeme, že se tu před pár dny přehnala vichřice, všude mokro, počasí hnus, pěkně nám to začíná. No co se dá dělat, jsme tady, sedáme na vlak a věříme, že to bude dobrý. Přijíždíme na Graffiti Hostel přímo v centru Barcelony, noc za 6-8 éček, pohoda, a i krabice na kola si tady můžeme do příští soboty nechat. Na rohu ulice nacházíme výbornej kebab, hned naproti stánek s pivama, kupujeme pár plechovek a zpátky na hostel. Sedíme ve společence, plechovky pomalu mizej, do toho přicházej tři Brazilci, dvě holky s týpkem, jsou ubytovaný na stejným pokoji jako my, kluci do nich lejou ohromný lampy Božkova který ani nezapíjej, sice maj trochu kyselej výraz ale držej se, panák za panákem, pivo za pivem a začíná česko-anglicko-španělská debata, mele se pátý přes devátý, smích, řev, recepční z hostelu nasraná a mele něco o fízlech, tak to pomalu balíme a spát. K ránu mě probudí smích, otočím se a co nevidím. U postele jedný z Brazilek ohromnej nablitej koláč, asi to holka trochu nezvládla, no ono se po tom množství rumu ani není čemu divit :D .

Vstávačka, sedáme na kola a mizíme do města, počasí vypadá slibně, nacházíme krásnej betonovej skatepark, vlny, rádiusy, hodinku se vozíme a baví nás to moc. Dál se přesouváme na asi nejslavnější streetovej spot v Barce, takový ty barevný dlaždice ve tvaru rádiusů, to je taky moc fajn, člověk se pořádně rozšlápne a jen se tak vozí nahoru dolu, moc příjemný. Nicméně čas nás tlačí, zpátky na hostel, balíme, v 11 check out a hezky pěkně po ose podél pláže na La Pomu. Je krásně, cesta nám příjemně utíká a okolo druhý dorážíme do bikeparku. Po příjezdu nás však čeká šok…skoky jsou popadaný, hluboký strouhy od vody, dolní trailsová lajna komplet v hajzlu, to snad ne…Od místních se dozvídáme to samý co na letišti, bouřka se přehnala i tady, takovou prej dlouho nepamatujou. No nic, bereme lopaty a spolu s místníma to začínáme dávat do kupy, zůstáváme pozitivní, vždyť je teprve pondělí, tak to snad půjde. Ke konci dne máme nahozený dva nejvíc zničený dopady, to je potěšující. Domlouváme si ještě spaní v parku pod přístřeškem, místňáci jsou v pohodě, hlavně Alex, díky ti. Přesun do města na jídlo, nakoupit zásoby a končíme v pěkným parčíku dole u moře. Klasická debata u piva a kluci vymejšlej první výzvu – uběhnout po pláži co největší kus aby tě nesmetla vlna. Pro představu… cca dva metry širokej a dvacet metrů dlouhej pruh pláže ohraničenej z jedný strany skálou a z druhý mořem, na kterej dopadaly v intervalech několika sekund vlny, a naším úkolem bylo tenhle úsek za svitu čelovky suchou nohou přeběhnout. Vychytat načasování nebylo snadný a nakonec to dáváme jenom já s Matějem, kterej má i docela rezervu, mě však jedna vlna ke konci lízne až nad kotník jedný boty a mám mokro. No nic, sranda byla, balíme to a mizíme přes město do bikeparku spát. Jenže cestou se zasekáváme znovu. Tentokrát dětská prolejzačka, vymyslíme trasu a pojď si pěkně na čas. Tenhle čelenž vyhrává bez debat Kejčr, kterej to i po pár pivech prolítne šílenou rychlostí a nezapomene si ani spálit ruku na poslední skluzavce, což zjišťuje až ráno. No a poslední zastávka toho dne je holičstí, kam v 11 večer naběhneme i s kolama, týpek nechápe co se děje, povídám, že chci ostříhat, tak na cenťák, ale ofinu mi nech ať vypadám jako pěknej debil, během chvíle plní moje přání, další Matyáš, ten zas že chce palmu na hlavě, hotovo, a Mírovi vytváří kníra že by mu ho mohl Lemmy z Motorhead závidět. Prdel je to neskutečná, místní jenom koulej očima, tohle ještě nezažili. Chvíli kecáme, děláme společný fotky, pak nás zkásne o 20 Éček a my konečně dorážíme pod přístřešek spát. Aby toho nebylo málo, v noci nám ulítne plachta a začíná chcát, do toho narážim na fízly když se jdu podívat po lepším spaní, kecám jim nesmysly, oni mě prohledávaj a nakonec pouštěj, díkybohu, počasí se klidní a my dospáváme až do rána.

Po probuzení řešíme co dál. Počasí al dente, skoky však pořád nesjízdný. Navrhuju projet se podél pláže do města Mataró, jsou tam pěkný malý trailsíky, snad to bude lepší než tady. Všichni jsou pro, balíme přístřešek, snídaně u marketu a za necelý dvě hoďky jsme na místě. Trailsy vypadaj příjemně, sice menší, ale o to zábavnější lajny. Nicméně i zde je na pár místech v přejezdech bláto a z lokálů se nám nedaří nikoho sehnat, tak to otáčíme a vlakem zpátky do La Pomy, kluci chtěj alespoň molitan a jedna z lajn by třeba už taky mohla jít. Dorážíme v pozdním odpoledni, zde se už zahřívá pár lidí včetně několika pros, jsou tu bráchové Godziekovi, Soderstrom, Thelander, Bizet, černá mamba Nic Pescetto a další. Lopaty do ruky a chvilku ladíme velkou, vypadá to dobře, u každýho skoku rampa takže jen dopady a přejezdy. Pár lidí už začíná jezdit z půlky malou, tak si bereme helmy a přidáváme se, dvě malý tráňa a čtyři rovný s rampama jsou na rozježdění ideál, jezdíme až do tmy a je nám dobře. Godziekovi a pár dalších ještě stihnou nalítat velkou, vypadá to moc příjemně, pokud nezačne chcát, zejtra je naše. Po ježdění se chceme všichni vysprchovat, jenomže sprchy u moře večer netečou, a bejt od slaný vody nic příjemnýho. Nenapadá nás nic lepšího než ruční myčka na auta. Jedna taková je i u supermarketu kam zachvíli pojedeme. Ok, je rozhodnuto, tam se omejeme. Přijíždíme k benzínce, pouštíme vapku a střídavě se mejeme, lidi nechápu a točej si nás na mobily, no komedie. Takhle pěkně omytý se zas balíme, kupujeme pár Estrell a mizíme do města na jídlo. Dáváme klasicky Durum Kebab,  za 3.50,- nejlepší jídlo cena/množstí , sedíme v parku a popíjíme. Okolo půlnoci dorážíme ke skokům a spát.

Ráno se budíme, je sice zataženo, ale bezvětří, tak bereme rovnou kola a jdeme jezdit. Začínáme malou, jede to pěkně, všichni máme dobrou náladu a tak se po několika jízdách přesouváme rovnou na velkou. Kačerski to zaskakuje, dává z první, Matyáš s Mírou to samý, úplně na čisto, já poprvý chybuju ale druhá se mi už daří, jsme vyplácaný, rampy hážou moc příjemně, dopady velký a bezpečný, pecka!!! Takhle si jezdíme celej den, občas malou, občas mini trailsovou nahoře, pauzičky, jak kdo chce. Večer to jako poslední balíme a mízíme na hostel, počasí se začíná znovu kazit. Cestou vlakem na poslední chvíli zjišťuju, že musíme vystoupit, tak burcuju kluky, vyskakujeme z vlaku, Kejčr to však nestihne, zůstává ve vlaku a mízí pryč. Máme z toho hroznou prdel, moc mu nevěřím že se vrátí zpátky, ale je to pašák a po cca hodině za náma plnej zážitků doráží na hostel. Večer v poklidu, dáváme pár piv a spát.

Budíme se do zataženýho rána s přeháňkama, všude mokro, tak bereme kola a frčíme do města. Máme namířeno do betonovýho parku jako první den s vidinou, že tam by to mohlo jít, ale smůla, vody spadlo fakt dost, takže ani tady není šance se svézt. Den nám tak nějak utíká, no nic, zase zpátky na hostel, dáváme večeři a popíjíme, potkáváme jednu Američanku, kecáme, ta naše fóry moc nechápe, tak to postupně balíme a jdeme na kutě.

Ráno opět zabalit věci a přesun na vlak, počasí vypadá slibně, avšak po příjezdu zjišťujeme, že přes noc chcalo i tady, kluci jdou teda do molitanu, my s Mírou jezdíme mini trailsy nahoře a tak nějak chillujem. K večeru odkrejváme alespoň malou, tam to je suchý, ostatní se přidávaj a jezdíme společně až do tmy. Po ježdění se přesouváme opět do města na jídlo, dáváme píváky, kluci kupujou od místňáků trávu, chválej to, prej dobrej matroš co neškrábe, cestou na pláž to podle toho vypadá, po chodníku lítaj cedule od večerek, do toho další piva a celý to končí na malým prostranství u chodníku, kde to zapichujem, chvilku kecačka a spát. Kola svazujeme zámkem k sobě, matějovo BMXko pěkně na to, spacáky dokola a indiánskej tábor jak vyšitej. Průser je, že celou noc jezdí asi 10 metrů od nás vlak, ráno už za tmy přicházej rybáři a od východu slunce se tu motaj běžci nebo cyklisti. Kačer ležel tak blízko moře, že mu vlny skoro olizovaly konec spacáku, haha. Lepší místo jsme si fakt nemohli vybrat.

Hned dávám koupačku, přeci jen když už jsem tady byl by hřích si tam neskočit, hezky mě to probírá, potom mizíme do města, kafíčko, fumáre a šup zas nahoru do parku. Počasí se nám na poslední den tady krásně vybírá, slunce praží a je to fajn. Jezdíme tak nějak celej den, se západem slunce se začíná lítat i velká, v mžiku se tu objeví tak 20 dalších jezdců, mě to už nějak nejde a po tom co na prvním přes řidítka zahazuju beru radši foťák a jdu klukům cvaknout pár posledních snímků. Session trvá tak hodinku, pak se všichni rozutečou a i my to balíme. Zpátky vlakem na hostel, pomalu začínáme balit, večer klasika, kecáme s holkama americkejma, do toho přichází španělskej gigolo (teda alespoň tak nám to tvrdil, ale byl to spíš nějakej feťák vyšňupanej), ještě pár piv a mizíme spát, ať jsme zejtra na odlet dobrý.

Ráno azůro, už jen zabalit kola do krabic, ve městě kupujeme pár drobností domu a zase pěkně vlakem na letiště. Tady rutina, obavit krabice s kolama, Matěje opět stavěj když jeho příruční bágl vypadá ve spleti kabelů, nabíječek, kamer a laptopu jako bomba, rychlý kafíčko a pár sendvičů v mekáči a už zase sedíme v letadle. Okolo 5 nasedáme k míry tátoj do transita a po 7 jsme už všichni doma.

Tak takhle dopadl náš tejdenní vejlet do Barcelony. Z plánovanejch 6ti dní ježdění a čtyř spotů byly díky špatnýmu počasí dva dny ježdění a jeden spot. Jak to tak čekuju, přijet o týden dýl tak to máme 7 dní vymetenou oblohu a azůro. Ale i to se stává, nenaděláš nic. Na druhou stranu, sranda a dobrá nálada byly a to je hlavní, zážitků máme mraky, krásná low-budget dovolená, tak to má bejt, díky klukům za parádní akci a čus příště.

Fašoun

jo a další pár fotek najdeš tady :

https://plus.google.com/u/0/photos/105355953649932931196/albums/6093024644685976801