Austria über alles

Časově ani finančně mi nevyšel opening Kaunertalu (ne že by mi to kvůli sněhový situaci drásalo srdce), ale podzimní low cost vejlet do alp je už vlastně taková menší snowboarďácká povinnost. Komu se nechce číst spoustu nudnýho textu, video je dole!

Docela mě mrzí prokaučování většího skupinového vejletu přes sváteční víkend s Bětou, JPm a Blonde, ale kvůli rodinným povinnostem to zase nevyšlo. Původně jsme měli jet ještě s kámošem ze školy, ten nakonec odpadl a jeli jsme jen ve dvou. Low cost klasika spaní v autě a vypunkování všeho co jen trošku jde. Já ještě na poslední chvíli vybíral vázání na prkno, jelikož freestyle Raiden za necelejch 5 litrů prostě po jedný sezoně praskne bez nároku na reklamaci, protože se na něm skákalo. No což, říkal jsem si že zkusím vychvalovaný SP United s tím jejich žůžo nastupovacím systémem, původní cena 6500, vyhandlovaný za 4200 ve slevě, parádička! No na to jak to je původně drahý vázání, tak by to mělo bejt minimálně blbuvzdorný, montoval jsem ho asi dvě hodiny a furt to nebylo ono... Dost plkání o vázání, teď jsou na řadě ty scenérie z fotek.

Plán byl Kaunoš, druhej den Stubai, mezi tím menší prohlídka Innsbrucku a nasávání kultůry. Jeden z prvních problémů cesty vznikl tím, že jsme záhadně zapomněli karimatky doma, takže na spačku pod ledovcem v autě úplně ideální. Potom jsem na supr ultramoderní dálnici v Rakousku dostal pokutu za rychlost, když jsem jel 120, ale koumáci ve Vídni vymysleli, že v noci se může jen 100. No nic moc, do rozpočtu lowcost tripu to zasáhlo docela značně. Spačka v autě docela šla, sice bych inženýrům v Mladé Boleslavi pár konstrukčních prvků vytkl, ale s karimatkou by to bylo v rámci možností asi dobrý.

Ráno žádný zdržování, koupit dole na bráně permici a hurá nahoru! Ty výhledy cestou fakt miluju, přehrada, všude jen kopce a bílo, luxus. Sjezdovky jezdily všechny, nějakej ten prašan mi tu profíci z Instagramu taky nechali, takže na první ježdění letos asi top podmínky. Trošku zamrzely legendární trampolíny u hospody, který ze záhadnýho důvodu zmizely (jestli je někdo zničil nebo je tam letos ani nedali, nevím). Celý dopoledne jsme lítali jako prdlý, azuro, slučko, všude sníh, achjo hned bych se vrátil.

Snowpark byl letos spíš pro profíky na ty předsezóní tréninky, takže na nějaký ty rozumný rozměry pro plácaly jako jsem já, jsem mohl zapomenout. Vedle sjezdovky naštěstí postavili pár funboxů a bedýnek pro obtloustlý němčoury a mě, dal jsem si tam pár mini 360tek a 180tek, nějaký ty slajdy, ale pak jsem si všiml, jak kluci z videí trénujou chujoviny u svahu vedle kotvy do prašanu. No co mě nenapadlo, začal jsem tam zkoušet frontflipy. Na to že sem to pořádně dělal vlastně asi poprvý, tak jsem na sebe pyšnej. Problém byl trefit se na tvrdý místo, kde se dalo dobře odrazit, nesejmout nikoho na vleku a ještě mít dobrou rychlost, takže ve výsledku vlastně docela sranda.

Konec dne, totální unavenost a přesun do Innsbrucku, kde nám Víťas zajistil přespávačku (dík!) v jeho starým kutlochu, výměnou za propašování jeho zimního kontrabandu do Čech. Jako bydlet fakt jakože v echt centru je sice super, ale hledat hodinu parkování už zas tak super není :-D ! Bereme Tomovi a jeho ženě víno za nocleh. No co se nestalo, víno záhadně rozbitý v tašce plný věcí, takže ještě rychlý třídění všeho možnýho na chodníku, takhle při večeru vážně zábava. Večerní město je fakt nádherný, uličky s pohádkovejma postavama, místní hospody taky luxus.

Ráno vstávačka, výjezd na Stubai. Navigace se cestou nějak pomátla a já z ní vyčetl sjezd směrem do Itálie, kde říšský mýtný brány nepřipouštěly možnost omylu a prostě jsem těch 8 éček za otočení musel dát, když po mně automat chtěl další peníze za to, že projedu zase zpátky, tak už jsem se fakt nasral a týpkovi u pokladny (aspoň z týhle strany už bylo něco jinýho než počítač) řekl, že znova jako platit nebudu. Týpek evidentně zvyklej, že se tohle stává tak 10x denně zvedl závoru a my už razili na ledovec.

Když už jsem si myslel, že dnešní dávka smůly je vyčerpaná, tak mě z omylu vyvedla asi největší (slovy prezidenta) PASSY v uniformě co jsem kdy potkal. Jako měřit rychlost na ceduli s šedesátkou v červeným kroužku a dát mi pokutu za to, že jsem jel 62km/h přímo na tý ceduli je fakt vrchol buzerace. O to víc zvláštní bylo, že rakušáci si tam okolo nás lítali jak chtěli a všechny tři auta v řadě byli následující národnosti (Ital, Čech, Slovák). Když jsem bábě říkal, že si fakt nemyslím že jsem jel rychle, protože na tacháči i GPS jsem těch 60 měl a jestli by to nešlo vyřešit domluvou, tak mi řekla, že tady nejsem doma abych smlouval a že ona je policajt a má prostě pravdu. Něco jako fotku z toho jejího pochybnýho radaru mi neukázala a ještě se nám vysmála, že karty nebere a na ledovci taky karty neberou, tak bez cashe máme jet rovnou domů.

Moc jsme jí nevěřili a jeli dál. Když se ale 3 kiláky před spodním parkovištěm udělala kolona, tak jsem začal tušit slušnej průser. Na parkovišti policajti, co držej dav čekající na skibus na chodníkách a obrovská závora s nápisem, že horní parkoviště je úplně plný... Vzhledem k tomu, jak je Stubai maličkej, horní parkoviště plný, spodní taky a lidi na cca 4 skibusy, co jezděj jednou za 20 minut jsme se rozhodli, že to prostě balíme a pojedeme dom.

Cestou klasická zastávka v Red Bull hangáru, okouknutí formulí, letadel a jinýho haraburdí s nálepkou Rudého býka a už naštěstí bez pokut až dom. Abych celej víkend shrnul, tak ve 3 dnech zážitků jak z celýho tejdne, ježdění super a už se těším až napadne i u nás!

Přepni na HD a video hír:

Máťa