4x report a galerka: Kaunertal Opening 28. 2013

Už je to měsíc, co jsme se vrátili z Kaunoše a já si našel na vydání nějakýho toho matroše čas a možná i chuť a energii až dnes. Nemá cenu brečet nad rozlitým mlíkem, co nás nezabije, to nás posílí, opakuju si dost často, když chci ušetřit prachy a koukám přes umaštěnou vitrínu na jídlo v Menze. A protože mi svět nerozumí a já nerozumím světu, požádal jsem, aby mi k tomu letošnímu Kaunoši napsali něco kluci sami.

Prolog

Pepíno:

Tohle kaunertálské údolí si na nás každý rok připravý něco nového a dělá vše pro to, abychom se ani na chvilku nenudili. Jinak tomu nebylo ani letos.

Plánů jak prožít wik na ledovci je rok od roku čím dál víc.Už nám nestačí jen snb, lyže, trampolíny, kola...a proto letos padl nápad, zkusit vylézt na nejvyšší kopec a zprasit ho dolů. Takže před odjezdem trávím volný čas sháněním, cepínů, maček, sedáků nejen pro sebe, ale i pro severský dřevorubce a místní Kokoty.

Máťa:

Tomass vždycky básnil o tom, jak je Kaunertramtarál strašně super, jezdit si v říjnu na ledovci, půjčit si drahý prkna z reklam, spát v autě na ledovci, pít tam pívo ze sudu a prostě se smát všem co jsou v čechách a ještě jezděj na kole nebo seděj doma. Minulej rok byl pro mě jako novopečenýho maloměšťáka v Praze dost náročnej, takže se ke mně  přes pozvánky na všechny welcome, swingers a seznamovací párty ta se snowboardem na obrázku prostě nedostala.

tomaass:

Akce Kaunertal v mý hlavě začíná, když se na sklonku jara loučím s Pánysem a slibuju mu, že když přiletí, všechno zařídím a pojedem s náma.

Druhej záblesk mám ze začátku léta, kdy je u mě doma Křižák a já mu do telefonu ukládám datum KTO. No a koncem léta to pak začíná, vydání pozvánky, shánění permic a hlavně opravování auta, shánění nezávislýho topení, který se tam stejně nakonec nestihne dát.

Koncem září ležím pod autem v bahně, chčije, montuju ven startér a mám chuť se na všechno vysrat. Jediný co mě hřeje, je ten pocit, jak si na tom ledovci uděláme kemp a tři dny si tam budeme žít.

Čtvrtek

Pepíno:

Kaunoš tomu, ale chce jinak a naděluje nám na říjen neskutečnou hromadu nového sněhu (za těch 8 let co sem jezdím, jsem tohle nezažil). Je toho tolik, že ve čtvrtek, v den příjezdu, nezdoláváme naším katamaránem zavěrečný úsek do Feichtenu a jsme nuceni bivakovat u hučícího vodopádů pod tunelem.

Máťa:

Boží atmoška 5ti hipíků v ještě liberálnějc vypadající T3, 10 hodin cesty na hory, sezení na rybářský židličce, zakrojování Kněžmosta, pití všech možnejch piv (který maj tendenci docházet dřív než maj), no tohle prostě chceš. V neděli ŠOXI (čti Šorejsovy taxislužby ) nabralo chudáka Máťu bez modrý karty doma, uložilo všechny vercajky u sebe na bytě, takže si kluk jeden mohl ve čtvrtek přijít jen s batůžkem v kterym byl polštářek a mohlo se jet. Od mýho echt Deutch výstupu při kupování dálniční známky ve východním Reichu  si toho moc nepamatuju, protože sem spinkal.

Pepa Zeke:

Tomaass nezná čp svýho takže si dávám procházku s lyžema a přeskáčema na ramenou.. Vyhrávám soutěž o nejmenší bágl, jako jedinej nemám krosnu/tašku, ale jen nesmrtelnej Dakine Apex.. Piva co kupujem v Plzni na celou cestu, dopíjíme u Mnichova, ve flašce whisky co jsem chtěl načnout až přijedem zůstává jen lok když konečně parkujem.. Máťa usíná a Pánys dostává na frak od lavičky a zdrhá korytem potoka jen s peněženkou do hospody..

tomaass:

Ve středu večer přijíždí Pánys a Kuba, padá do nás pár kousků, hrajeme spacewalk, pouštíme si snb videa, atmosféra výletu se dostavuje. Ve čtvrtek vyjíždíme po devátý dopoledne, řídím celou cestu, od Rozvadova začínaj bejt kluci nalitý, pořád stavíme na chcaní, za Mnichovem jim přestává bejt rozumět. Beru to přes Gramisch, začíná vánice, nevidím nic, kluci jsou na kaši Máťa spí.

Na místě ztrácíme Pányse, celou noc moc nespím, protože o něj mám strach a poslouchám, jestli se nevrací.

Pátek

Pepíno:

Páteční zpráva, že je ledovec i cesta nahoru zavřená nevěští nic jiného než naražení svijanského píva a rozpálení do ruda Nikoly a jejího grilu, zevlování, hraní si s lopatama, sněhem, žrádla a trochu toho snowboardingu na mezích.

Máťa:

Probudím se, lezu z T3, po kolena sníh, Pánys chybí, přijížděj dědci, odstřelujou laviny, cesty jsou zavřený, celej den se budem kopat do zadku. No co, rozložíme snow bar, točíme piva, Krejčan úřaduje, zakrajujeme Kněžmost, Pánys se našel, svítí sluníčko, staví se skok přes plot. Vidim Pányse jak se neohroženě rozjel, v největším stylu pohranil o plot a zůstal celej. Chvilku skáčem, pak zachází kotouč a začíná bejt zase zimka. Večer hospoda s Jégrtéé, pak grilovačka, ještě že se dřevo na zátop válí skoro na chodníku :-D

Pepa Zeke:

Přijíždí obytňák, Pánys volá že je u kostela a nemůže nás najít, ale má super příběh a spoustu kámošů po celym městě.. Nemůžem jet nahoru, odstřelujou laviny.. Moje tenisky moknou a Máťa mě zachraňuje a pučuje mi pohory, výhoda mít nohu 46. Stavíme skok přes plot, točíme, fotíme, grilujem.. Vecmer hospůdka a krásná hromada dříví ve vsi, ten nápis v němčině určitě znamenal Berte si kolik potřebujete. Večer přijíždí Kořenář a přiváží Nápoj Lásky.

tomaass:

Chlastáme, stavíme, skákáme, pořád zametám a uklízím dodávku. Všichni jsou nalitý. Přijíždí Kořenář s Pepou a Kaunertal je tu!

Sobota

Pepíno:

Celá sobota a nedělní dopoledne jsou ve znamení hromady čerstvého prachu, azůra a testování všech možnejch prašanovejch speciálů. Nic jinýho snad ani nemá smysl obouvat. Na nějaký lezení v ledu není ani pomyšlení, páč všechno, včetně trhlin v ledovci je zasypáno. Mám pocit, že na celým Kaunoši je jen naše parta a když během dne potkáváme turnovskou crew žijící v Insbrucku, je to jak na tom našem Koziči.

Máťa:

Naše posádka T3 je evidentně VIP, můžeme předjet celou kolonu, s dvouma permicema se dostat ohne Zoll zahlen za závoru a nikdo nám neřekne ani popel. Nahoře nádhera azuro, milion prašanu, beru první prkno co se mi líbí a nadšenost, BATALEON rocks! Pak beru něco od LIB Techu a musim říct, že za 18 tisíc nic moc, náraz do skály a přestřelená 360 na placku to nějak nezvládlo, prostě špatnej výrobek. Nadchly mě vázka SP, super rychlej vychytanej systém, musim na něj někdy našetřit. Prkno od Ride “co nevim jak se jmenuje” bylo taky super, ani sem ho nechtěl vracet (stejně jako Tom brejle). Vyřízenost, před odjezdem ještě skákačka na trampolínách, já od ramena nebyl, řádil jsem jak malej harant, letět hlavou dolů je super pocit a nevim jak jsem bez toho mohl tak dlouho vydržet. Večer Hausgemacht, spačka.

Pepa Zeke:

Konečně jedem nahoru, kluci si pučujou ty nej prkna, já zkoušim svoje nový lyže.. Nebe je modrý, pivo studený, polívka zahřivá.. Je to ráj.. Dávám si první pád, abych ty lyže pokřtil.. Ze sjezdovky odjíždíme jako poslední.. Nějaký srandy na trampolíně a pak dolu, kluci vaří Hausgmacht a Víťa slibuje že když ho zvolí tak zařídí moře místo Polska..

tomaass:

Cesta nahoru je pekelná, celou dobu za dvě, pořád mě někdo předjíždí a já se modlím, jestli jsme na autě udělali všechno dobře. Udělali a 1000 metrů vejškovejch je tam!

Rozutíkáme se jezdit, různě se potkáváme a ztrácíme a je to nejvíc.

Kluci(Křižák) měknou a rozhodujou se, že nahoru nepojedou a bude se spát dole. Jelikož mají všechno od pípy, přes grill po jídlo, musíme dolů taky. Když cestou dolů čuchám smrad ze spálenejch destiček, jsem naštvanej, mohli jsme sem jet osobákem a dát si klidně penzion.

Večer hausgemacht.

Neděle

Máťa:

Všichni už jsou mrtvoly, pár hodin ježdění, prašanu už tolik neni, dáváme výhled na skále, hrozně fučelo a byla kosa. Já si párkrát projel sjezdovky, párkrát park (prej se tam jel závod, já si řikal proč všichni vocasové stojej nahoře a park je prázdnej :-D) a jelo se. Všichni v autě spali, včetně Toma, tak se rozhodl mi na chvilku T3 půjčit, já hulvát ji do kopce skoro upekl, ale nakonec dobrý, za München sem to dokočíroval, Tom se prospal a dotáhl to až do Prahy.

Pepa Zeke:

Řídim kus cesty nahoru, Tomaass nemá papíry a ještě mu neni moc dobře.. Pučuju si širší lyže a týpek od Line mi dává pár super dárků.. Lezem na hranici a užíváme si ten božskej výhled na Itošku.. Ještě pár jízd a balíme to.. Dole společný foto a letíme zpátky.. Doma si dávám trochu koma.. Ale bylo to krásný..

tomaass:

Tak zase za dva, hodinku nahoru a hlavně to neuvařit. Ježdění je krátký a my musíme domů. Loučíme se z Kaunošem, s kámošema a vyražíme. Přes Innsbruck je mi trochu ouzko, trochu Vám Vítku a Pájo závidím, trochu se mi odtud vůbec nechce, ale tak snad už tu brzo pobudu i dýl. Poprvé vživotě usínám za volantem, tak to na chvilku půjčuju Máťovi. Doma jsme asi za jedenáct hodin cesty a já jsem vykoukanej jako svině.

Epilog

Pepíno:

KTO bylo opět jedinečné. Tahle akce nezklame a pokaždé si připravý spoustu překvapení a to je proč sem tak rádi jezdíme, nikdy nevíš co tě čeká...vid´ Martine?!
Tak zas za rok.

Máťa: 

Díky všem co jeli, Tomovi že nás vzal a tohleto támhle. Lidi kterejm dlužim drinky si pamatuju, až se potkáme tak vyrovnám sekeru, Křížákovejch 10 říšskejch marek mám taky v hlavě, takže ste vlastně všichni za vodou, protože máte u Máti fond :)

Pepa Zeke:

Děkuju vám všem..

tomaass:

Když mě Křižák dvakrát na minulý ročníky nabral u baráku a můj jedinej úkol byl sehnat permice, zakrojit Kněžmost a neprdět z masa v dodávce, bylo vše jednodušší a užil jsem si to moc. Ale něco jsem tomu dlužil a vzal jsem zas o pár lidí navíc, tak snad mi to karma vrátí. Loni po Kaunertalu se toho v mým životě změnilo víc než hodně, letos po Kaunertálu se to asi začíná dávat dokupy, tak snad mi ta životní lekce mezi těma dvouma ročníkama stačila :-)

(Protože Pepa by se letos už ze mě na těch horách mohl zbláznit)

Díky vám moc všem, kamarádi, že jste jeli a že jste! Letos je Alpbach rallye, vidíme se určitě tam. Plánů bude spousta, tak snad použijeme tyhle internety, abychom si je užili společně.

A všem internetovejm lajkerům, který by nám zase řekli, že to nevěděli, tak mi příští rok jedeme zase. Doufám, že to dáváme vědět včas :-).

P.S.: Příští rok spíme nahoře, kdyby si zas nějaký kokoti vzali letní gumy a koule nechali doma.