Rallye Bohemia 2013 inside story

Po dvouměsíční pisatelský odmlce se Máťa zase hlásí s reportem! Pokud se chcete dočíst jak kdo dopadl, jaká byla strategie a co říkal trenér, tak radši dál nečtěte, aneb příběh o tom, jak vypadá taková rallye zevnitř...

Tátův koníček byly a jsou auta, který rád a fakt dobře řídí. Normálně se věnuje lítání do vrchů, kde pravidelně vede žebříčky hodnocení, láme rekordy tratí a podobně... Já sem levej na všechno co dělám, tak mi to radši už moc nepůjčuje a je radši, když mu ukazuju cestu. Při hraní rallye her na počítači mi ten vocas co spoiloval cestu vždycky hrozně vadil, protože to pak nebylo takový překvápko, ale řeknu Vám... na živo se to fakt hodí! Bohemka která nám vede za barákem je taková srdcovka, kterou prostě nejde odmítnout. Já sem se jí zúčastnil tuším po třetí a vždycky je to zážitek... Takovej ten pocit k nezplacení, když lezete do auta a nevíte jestli z něj zase vylezete sami nebo v černym pytli, v lepším případě pomocí pořádnejch nůžek.

Loňský ročník pro nás skončil po druhém měřeném úseku, kdy se pořadatelé v souvislosti s tragickou nehodou posádky Semerád - Ceplecha rozhodli závod zrušit. Já od té doby závody nejel a přiznám se, že jsem z toho byl dost nervní. V organizaci klasicky lehčí bordel, protože Guide booky pro evropský pohár a pro kategorii Legends nesedí, na internetu, v itineráři a prostě všude jiný časy, který nakonec pro nás neplatí vůbec... Pan Kafka co se o nás stará je ale nejvíc super a na všechny blbý dotazy s úsměvem odpoví, je to vážně borec a bez něj by to bylo fakt těžký. Už při najíždění trati sem si říkal, že se někdo musel zbláznit. Před rokem se jim tu zabije člověk a teď tohle? Rozpisy z loňska sem mohl zahodit, protože spousta míst byla vedená úplně jinudy, no co, aspoň je trošku sranda. Za jeden den nalítáno přes 800 kiláků, zadek mě z toho bolel, ruka ze psaní taky, vyřízenost a spánek. Pátek začínal v depu technickou přejímkou, jak taková věc probíhá psát nebudu, aby mi zase někdo náhodou nehrozil žalobou za pomluvu, tak můžu vyprávět individuálně u piva... Vystavení aut a véča na Staroměstkém náměstí v Bolce, kecání s fandama, čekání na začátek, blablabla. Potkávám Vaška Krause s tomassovou ségrou, spoustu známejch, kecáme a tak.  Mým dobrým zvykem je se před startem přežrat aby mi pak mohlo bejt zase špatně, Staroměstký náměstí jsou pro mě prostě začarovaný, to pražský sem na jiný rallye poblil... Nájezd na rampu při slavnostním startu, slepota z blesků, v autě vedro, nějaký ty ručky na dlažbě pro fandy, je to sranda :)

RZ (čti rychlostní zkouška nebo jak říká Žito ve filmu - rychle zemři) Staroměstká má neskutečnou atmošku, všude starý baráky, lidi okolo, řvou, tleskaj, mávaj, zážitek pro nás i pro ně, ještě než sem stihl sundat pásy tak telefonáty jak to bylo boží a že WRC jsou buzny a že sme byli lepší, lidi dík, potěší to :) V depu je základ si udělat kamarády mezi traťákama, ti vám pak dají startovky na příští den aby člověk nemusel hned z rána letět do Boleslavi.Další poznatek je, že kombinéza mi asi fakt sekne, protože mě v ní nepoznala ani vrátná Káťa, s kterou se už nějakej ten pátek kamarádim. Sobotní etapa startovala na Bzí, super RZeta, rychlá, pro diváky zábavná, pro mě těžká jak svině, protože pravý a levý šestky tam sou skoro všude a na rovinu... číst ze sešitu v autě co má 500 koní není úplně prdel. Venku hrozný palermo, v autě ještě větší, za celej den vypito asi 6 litrů vody, na malý jsem byl jen jednou, všechno šlo kůží, děs. Trošku nechápu k čemu mě je nehořlavá kombinéza, když horkem umírám aniž by něco hořelo. RZ Jana Borna je asi největší peklíčko co letos bylo, fakt moc těžký a nebezpečný, aut  v příkopech mraky, na časovkách projížděly sanitky, prostě potěší takhle před startem. Další Navarov, moje oblíbený místo, jednou v metru sněhu v zimě, pak v létě s nulou nafty v nádrži, Hánz a Kohn věděj, mám to tam fakt rád a až někdy budu chtít někoho zabít tak to udělám tam.

Ještě že se naše kategorie moc neřeší a můžeme si dělat servis kde chceme, takže pumpa na Malé Skále je každoroční jasná volba, já ještě letím do Boleslavi pro starovní karty na odpoledne, takže úplně vyřízenej zase sedám do pekelný mašiny a jede se znova! Nebyl by to tým Žáček - Žáček aby se něco nepoďělalo... Po prvních dvou rychlostních zkouškách odpolední etapy začalo mít zadní kolo při řazení super tuningovej zvuk, takže rychle do dílny, opravit a směr Sosnová. K dobru přihodím historku s jedním hippie tůristou, který si pravděpodobně myslí, že auto co dělá velkej rambajz jede i moc rychle, takže je jeho občanskou povinností divoce a poměrně vulgárně přes svými dětmi gestikulovat na auto, co jede 30 km/h, aby přece ukázal, že lidi nemají jezdit jako prasata. Za ty roky co tátu znám už vim, že není uplně dobrý ho naštvat, jediný co hipísáka zachránilo byl pětibodový pásací systém, z kterého je poměrně těžký se rychle dostat :)

Do Sosnové jsme dorazili už na pokraji sil, vedro, randál a únava ze včeho toho přetížení co tohle auto zvládně udělat je prostě šílená, já za dva dny zhubl 3 kila, kombinéza na mě jen plandala, na levý ucho neslyšim už vůbec nic, vlasy mám z helmy slepený do jednoho chumáče, hlady už skoro nevidim... ještě že na navodění atmosféry jdeme na dualbattle jako první. Vocasové co neuměj jezdit rovně (čti drifteři) tu měli zase nějaký mecheche, takže asfalt namydlenej, jedeme na oči, protože okruh se prostě diktovat nedá nebo to jen neumim, nevim...  Skok proběhl ve stylu přelet asi 3 metry, prdel zažila středověk, most - váže- pravá šest mi odkrví mozek úplně, dál mám už trošku černo. Dojíždíme, ani nevíme jestli jsme vyhráli nebo ne, prej jo, příjezd do depa proběhl už v menším kómatu, dáváme pár fotek pro noviny, s fanouškama a tak, já si du dát rychle na VIP balkónku s výhledem přímo na autodrom jídlo, protože na mě už čeká Hánz a kluci, že jedeme na tábor. Vymaštěnost personálu autodromu mě dokáže vytočit každej rok. Fakt netušim proč člověk s kartou "Driver" nemůže na tribunu, kde sedí jeho mechanik s kartou "Mechanic" aby si vzal klíče od servisního auta a aspoň se převlíknout, holt dejte blbci funkci...

Shrnutí? Super víkend, přes 2000 kilometrů, lehká dehydratace, unavenost, ale super pocit že je člověk živej, celej a lidem se to líbilo. A co vy? Líbilo se? Pokud jo tak se těšte na pokračování článku s onboard záběry!

www.audisportquattro.cz

Fan stránka na FB

Máťa