Na Sever

Pusťte si tuhle písničku a nechte jí hrát jako pozadí.. Takže klikněte na odkaz a vraťte se zase sem..

https://www.youtube.com/watch?v=eOMfbMNEkSs

Máte to? Jo, vim že to jsou Kabáti, a vim že je to vodrhovačka, ale zní mi v hlavě už někde od Sassnitzu..

Takže abych nějak začal.. Loni pár měsíců po Kaunoši jsem psal Pánysovy že mi už jebe z práce a že bych potřeboval nějakou změnu.. Bla bla bla, dávám výpověď, bla bla bla, nějaký to loučení s kamarádáma a najednou takhle v sobotu sedíme v Turnově na statku, pečem buřty a já si řikám: Sakra vono se to fakt děje..

Původní plán byl že v neděli ráno vyrazíme já, Pánys ( a kolo, skejt, kite a tak) dodávkou a Véna s Láďou (a konzervy a křoviňáky) ve starý feldě.. Večer telefon, Véna: Ty vole Láďa se vožral a přišel o peněženku se všema dokladama!

Takže plán číslo dvě: Ke mě a Pánysovy přibyly konzervy, křoviňák a Véna. Sedáme do auta a s vidinou nějakejch 700km před sebou a skoro žádnou časouvou rezervou to kočíruju na Sassnitz, po cestě nám málem dojde nafta, když hladový voko svítí, dojezd už asi 25km píše 0 nacházíme na benzínku.. Dojíždíme hodinu před odjezdem trajektu, bez rezervace máme smůlu a musíme čekat, dělám překladatele Rumunům co stojej za náma s dodávkou a prázdnym přívěsem, potkáváme dva kluky (Pánys tvrdí že slováky, já bych řek že moraváky) v golfu co jedou jen tak na pankáče zkusit štěstí a najít práci.. Stojíme jako první asi 10 metrů od brány, zhasínají červené světlo a než nastartujem tak nás předjíždí #~&$*#} němčour, popojedem a ženská na kase jen bezradně mává rukama a řiká že to bylo jediný volný místo..

Prochází kolem nás policajt, kývne hlavou a jde dozadu, přijíždí dvě dodávky s majákama a kontrolují jak rumuny tak ty dva kluky, nás nechávaj v klidu jet pryč.. Takže navigace na Rostock a dalších 150km.. Tady naštěstí v pohodě kupujem lístek na trajekt a máme asi 3 hodiny čas, nějaký to skejtování, kafe, koukáme na Ať žijí duchové a pak konečně vyrážíme do útrob plovoucí cihly větší jak fotbalovej stadion.. Svět mi ještě tak trochu ujíždí před očima, ale spravuju to plechovkama Plzeňskýho, je tu spousta kamionů a jen pár osobáků a cestujících, takže zabíráme každej docela pohodlnou trojsedačku v práždný kajutě, bloumáme po okolí, koukáme na vyplutí a na pár hodin zkoušíme usnout, Véna tvrdě, já tak napůl a Pánys se slovy, že je tam na něj moc vedro, jako mimino zachumlanej do spacáku venku na palubě..

Ráno je naprosto boží.. Svěží vzduch a východ slunce.. Vymotáme se ven a Pánys řídí.. Asi 30km k benzíně kde zastavuje že je moc mrtvej půl hodinky klídek a pak si k tomu zase sedám a jedu dalších 500+km až do Stockholmu, už jsem z toho úplně řízení zblblej, zkoušíme sehnat internet, ale včechno je nesmyslně drahý.. Véna mě střídá a dáváme do navigace Hasella. Dlouhá rovná silnice, tempomat na 110 a nekončící nuda.. Nemůžu usnout a jen zblble koukám před sebe, strom, strom, silnice, strom, sem tam nějaký městečko.. Pak najednou navigace hlásí že budeme odbočovat.. Je to větší šok než když někdo do nudy v autě pronese STROM. Dalších 30 mezi vesničkama a pak už konečně Hasella, zastavujem u Coopu a čekáme na Wolfa..

Přijede karavánek a vyskočí menší blonďatej Švéd, vítá nás a řiká že náš barák Is not ready, maybe in one or two days.. Veze nás hned vedle, ke stodole, trochu se děsim ale jdem dovnitř, uvnitř je na zemi rozházená spousta oblečení a já se děsim ještě víc, ale pak otevírá dveře do baráku za stodolou a jdeme do parádního bytu.. Seznamujem se s vysmátym dredatym černouškem Emanuelem, týpek z Ghany co odmítá pívo, ale řiká že rád veselý cigára.. hroznej pohodář.. zařizujem spaní a sem mrtvej, bolí mě v krku a Emanuel mi vaří super pálivou kuřecí polívku, zachránil mi v tu chvíli život, nebo aspoň pár dní co bych musel ležet..

Ráno vstáváme do krásnýho dne, u našeho baráku stojí auto, tak se jdu kouknout, seznamuju se s Tomem, mladym švédem asi jako já, s jeho holkou vyklízí náš budoucí domek, řikám že si dáme snídani a pomůžeme.. Nakukuju do baráku a to co je vevnitř bych asi přirovnal k cikánskýmu doupěti, který někdo vystěhoval a pak nějakej čas používali houmlesáci.. Bordel všude, ale neskutečnej.. Za barákem hoří oheň a všechno co je vevnitř se pálí.. Hlubokuj nádech, výdech, ale to nějak pude.. Uklízim v patře a seznamuju se se šéfovou dcerou Terezou, bavíme se a jen tak mimochodem se zmiňuje že nechci vidět co je ve sklepě.. Takže tam jdeme, to co bylo nahoře je proti sklepu docela v pohodě.. Ušetřim vás toho.. Odpoledne berem s Pánysem auto a jedem do města (no spíš víc baráků kolem hlavní silnice, ale maj tu i dvě banky a pár krámů..). Potřebuju sehnat kalhoty do lesa ale nemaj nic.. Zato tu je thajskej stánek s jídlem a docela dobrym.. Jedem zpátky za šéfem a čumim jak péro z gauče, barák se změnil k nepoznání, už se tu konečně dá bydlet, je tu i internet a veškrý zařízení.. Taky nám přivezli křoviňáky a helmy.. Jedem s  Vénou do krámu, ale nestíháme, tak aspoň jdu dozadu, za krám protože jsem poučenej a znám dumpster diving.. Beru jen jeden pytel ze 7 a máme krásnej nákup.. Večer upadám do něčeho mezi spánkem a kometem..

No a to je prozatim asi tak včechno, o tom jak mě kluci učí řezat a co vlastně děláme a jak se tu žije vám napíšu zase někdy jindy.. Jo a teď když to dopisuju, tak je půlnoc a veku je ještě pořád šero.. A jestli jste dočetli, tak už vypněte počítač a běžte raději někam ven.. Je tam určitě hezky...

Užívejte si.. Pepa