O téhle akci jste jistě slyšeli. Harry jí plánoval skoro půl roku dopředu. A tak ve čtvrtek volám Pepínovi, ten mě ujišťuje, že místo ještě je, a v pátek kolem oběda vyjíždí naše Berlingo napěchované bikovým vybavením a opláštěné koly ze všech stran směrem na Rychlebské stezky. Tedy po naložení Aleše a vychutnání dvou pivek během čekání na něj. Poláci nás sice objížďkami tlačí až někam k Baltu, ale my nejsme žádný lamy a kolem 4 odpoledne usedáme k mapě Rychlebských singltrailů a vytyčujeme trasu na první seznámení.
Traily se tu snaží dostát svým názvům. "Tajemný" je opravdu tajemný, pač v každém koutě se skrývá tajemný kámen, tajemný dropík, tajemná větev, tajemný kořen a nebo tajemná další zatáčka. A tak za sebou neustále slyším Harryho a Pepina jak na sebe řvou - "Tak tenhle byl ještě víc tajemnej!"
Ubytování máme luxusní - hned vedle základny stezek je libový palouček, za 50,- a stan a celá sumička jde na podporu stezek. Hotely a penziony dnes zůstavají pro Pražáky, my nejsme žádné modelky. Křížák a Cimbál dorážejí za padající tmy, a tak se bavíme pohledem na kmitající světla čelovek snažící se rozbít stan.
Ještě padne pár pivek, co se celý večer chadily v místním potůčku, a pak kulturně znaveni do spacáků, aby na zítřek byla forma.
Forma je nám ale úplně na !*@&!!!@ pač Cimbál nemá tretry, a tudíž valí do nejbližšího města nechat si ušít nové. Tak nám nezbývá nic jiného než vybalit zásoby a blbnout na místním pumptracku. Křižák si vypůjčuje obruče (jak jinak nazvat 29" celopéro) a ukazuje, jak na to.
Je 11 odpoledne, hospoda plná, a my konečně vyjíždíme na stezky. Jízda do kopce je voser, ale brzy se napojujem na "Trail Dr. Wiesnera" a je vidět, že tenhle študovanej nebyl žádnej blbec. Šlapání do kopce po tomhle trailu je zábava, brodík na osvěžení, pár zatáček a lávek a i obruče se všude vejdou.
Nejvyšší bod (800 m n.m. - očima hor tedy nic moc) je startem asi nejtěžšího trailu - Wales. První půlka je zábavná, po technických kamenných pasážích a dropech, druhá taky, ale černá barva je hodně nadsazená. Ale výhled, ten tu je asi nejlepší.
Cimbál vytahuje tetovací samolepku z Brávíčka. Dělá drsňáka s imitací odřeníny. Během víkendu pak ještě přilepuje pár dalších. Jen těch dvanáctek jsme víc vypili, než omámili tímhle závažným zraněním.
Novinka na Rychlebských stezkách - Superflow trail, je opravdu super a hodně flow. Brzy si nacházíme oblíbené místečko na focení a Pepíno se tu s tím se svým železňákem opravdu nesere.
Mírný dešťik jen zvlhčuje trať, to proto aby byla opravdu ve 100% stavu, a my se po nekončícím houpání v sedle shromažďujeme kolem naší polní kuchyně. Pohlreich ať si vaří polívku dva dny, naše improvizace na hliníhovém rendlíku spoléhá na pravidelné podlévání pivem. Samozřejmě to bylo nejlepší jídlo tripu, pač jinak bysme se tak nefutrovali, že jo.
A pohodový večer utíná až pekelně vlezlá a chladná noc (nebo spíš ráno?)
Dva a půl dne bikování, pivka dopitá a zásoby vyjezené. Ano, tak má vypadat úspěšný víkendový vejlet. Aleši, díky za super fotky.
Petr Koukal
Komentáře (1)
camell
Přidávání komentářů připravujeme — zatím se ozvi na Facebooku.