Fotopříběh 3.4.13

Je to tady. První vydání fotopříběhů, a protože každá fotka má svůj příběh, tak se pár lidí na to ptalo, je tady.

Poslední den dovolené, po dnech plných stěhování milhause to chtělo změnu. I když bych měl dát ruce s nevyléčeným zánětem chvíli klidu, nedalo mi to. Chtíč focení a svobody na dvou kolech právě přišel. Obepisuju pár lidí, někdo se vymlouvá na rýmičku, někdo na školu, práci, i když v tomhle počasí se není moc čemu divit, dva stupně nad nulou a hlášený sněžení, které naštěstí nepřišlo. Jedu sám.

Protože nemám žiletku na silniční etapy, tak beru žabožrouta, sluchátka a jedu, mám zhruba směr, cíl do neznáma. První zastávka je hned na kraji Turnova u Pyrámu s výhledem na Výšinku.

Jedu dál směr Čtveřín. Hned před ním nejlepší panelová cesta mezi polema. Stojím, koukám, boží.

Cesta lehce z kopce, vítr v zádech. Tenhle dobrej pocit mě přešel hned po tom, když jsem za stromem čekal zatáčku, ale byl tam konec, dál jen rozorané pole. Obracečka, ano, pěkně proti silnýmu protivětru zpět. Nahoře se cítím jako po prvním kole endura na Marosaně. Dál valim směr Svijanský Újezd, Svijany. Zastavuju se dole u Jizery u splavu, nikdy jsem tam nebyl.

Směruju to na Ploukonice, tady mezi polema zažívám druhé kolo endura na Marosaně. Protivítr mě zabíjí zpět. Potom vylučuju cestu po silnici, tak před Písečákem zahýbám na cestu podél Jizery. Vypadá to, že tam staví kamenité pláže na koupání, zajíždím na ní k vodě, koukám jak se koupou labutě, zima.

Nakonec směrem domu mě čeká poslední silnice mezi Příšovicema a Turnovem, tady mě čeká poslední, třetí kolo endura na Marosaně, nejede to, protivítr je proti mně abych dojel domu. Ani pláště speed king mě nepomáhaj k tomu, abych jel rychlejc, než pěší kolemjdoucí. Ještě mě v Přepeřích změřej policajti, jestli jedu podle předpisů a jsem doma. V nohách jen pár kilometrů, zato s pocitem ujetých minimálně sto.

cartman