Nedělní lom

Nechce se vám v zimě na hory, nebo máte adrenalinový absťák? Potom je ježdění na směsici sněhu, mokrého štěrku a bahna to pravé! Košťálovský lom je ideální místo pro stavění měkkých skoků, dropů či freeridových lajn. Občas se bohužel stane, že těžba pohltí i váš výtvor, a musíte si postavit nový, ale to ve zdejších podmínkách nedá zase tolik práce. Kvalita fotek sice trochu pokulhává, ale žádný foťák k dispozici nebyl, takže musel posloužit krumpáč (čti mobil).

Protože jsme s Danem poslední dobou chodili pracovat na Vesecko jenom my dva, zatímco se ostatní proháněli na streetu, nebo se jim nechtělo pracovat, rozhodli jsme se, že si jeden den vyrazíme za odměnu i my. V neděli dopoledne psal Honza Pěnička ze Semil, jestli bysme nechtěli přijet si zajezdit k nim do lomu. Já si půjčil auto, a mohli jsme vesele vyrazit. Turnovská doprava nezklamala, a nejdelší část cesty byla ode mě k Danovi, od Dana na Vesecko pro lopaty, a z Vesecka na výpadovku z Turnova na Semily. Jediná nevýhoda Berlinga je absence autorádia, což dělá delší cesty pouze za zvuků motoru poměrně nudné. Tento nedostatek nahradil mobil, jinak by nám jeblo dřív než bychom dorazili, a vesele jsme letěli směr Lomnice nad Popelkou. Nebyl by to správný trip bez nějakého toho bloudění. První zajížďka proběhla po tom, co jsem neodbočil na Semily a pokračoval směr Lomnice. Druhá po tom co Danda prohlásil, že směr Košťálov - skládka to určitě nebude, tudíž jsme pokračovali vesele do Semil. Když jsme lest dopravního značení prokoukli, už nebyl moc velký problém lom najít.

Jak jsem již řekl, najít lom nebyl tak těžký úkol, daleko horší bylo vymyslet, jak se dostat až nahoru. Dan tvrdil, že Žán si vždycky vyjede autem až na na vršek. Zkusil jsem to první cestou, kde každých 10 metrů mlátily do očí cedule jako  "zákaz vstupu","zákaz vjezdu neautorizovaných osobám" apod. Tak jsem se shodli, že tudy cesta nevede, pokud se nechceme dostat do problému s nějakým přerostlým těžařem. Celý lom jsme objeli, a žádnou cestou samozřejmě neobjevili, tudíž jsme byli nuceni šlapat s vercajkem ze spodníha parkoviště až úplně nahoru.

Cestou nahoru se stihly všechny poctivě vyčištěné a namazané komponenty na kole zašpinit od bahna a sněhu. Po brutálním výstupu až na nejvyšší kaskádu lomu jsme zjistili, proč tu nikdo jiný krom nás není. Všechna hlína byla úplně durch, klopenkou tekla voda a všude kaluže. Skok byl kupodivu docela v dobrém stavu, takže stačilo pár lopat, a byl ready. Rozjezd jsme s Danem zaházeli novou hlínou (spíše štěrkem) a vyškrábali vše co bylo možné.

Už když jsem viděl Danka jak testoval rozjezd i skok, bylo mi jasné že to nebude úplně zadarmo. Promáčená šikmá plošinka nahoře, ze které člověk ujížděl i s kolem, a to na něm nemusel ani sedět, šlápání do ostré klopenky, kde se čas od času objevil potuček či kaluž a jakžtakž suchá rovinka  mezi nevytěženým masivem a hromadou kaluží, jako určená na rubačku nezbytnou pro dolétnutí.

Danda je prostě satan, a se svým vypilovaným sjezdovým základem mu nic z toho vůbec nedělá problém (minimálně se tak tvářil). Já se docela dlouho trápil s výjezdem z klopenky, protože se z ní člověk musel odrazit dřív, aby neskončil přímo v kalužích, které člověka zpomalily a oslepily natolik, že nebyl schopen skok se štěstím najít, nebo doletět.

Po pár pokusech, kdy sem z klopenky vyslal šipku, jsem přišel jak na to ,a už to docela šlo, teda až do příští série šipek... Danda si zopákl všechny možný triky co umí, například onefoot xup, cancany na obě strany, zkoušel i supíka, kterého bohužel kvůli špatné rychlosti nevrátil. Potom začal škubat za 360, první pokus sice přetočil skoro do 540, kdyby se fakt snažil, tak si myslim že 720 by nebyla tak daleko :-D :-D. Potom jednou či dvakrát lehce přetočil, ale odjel, a potom už padaly všechny 360 nechutně stylově a čistě.

Já si dal xko, který mě Dan pochválil (takže sem měl docela radost :-D). Chtěl jsem si zopakovat i ostatní triky co umím, ale klopenka se začala docela projíždět, takže mě to v ní párkrát docela hnusně ujelo, a měl sem co dělat abych neskončil o patro níž. Psychika je svině, a od té doby jsem měl docela blok. Udělali jsme celkovou rekonstrukci všeho možného, ale už to nebylo úplně ono.

Chtěl jsem si dát aspoň toho nofootka než pojedeme domů, jenže dostat se ke skoku bylo pořád těžší a těžší, i Dan přiznal že se to i jemu už moc nezdá. Občas jsem z rozjezdu viděl, jak jede po hraně klopny a drží to co to de, aby se mu nezavřely řidítka. Bídnýho nofoota jsem si dal, takže jsme to mohli zabalit. Úplně promáčení, od bahna, se štěrkem v botech a lopatou v ruce jsme sjezdovali po silnici plné sněhu a ledu dolů k autu.

Danda si konečně vyzkoušel, jak že teda vypadá to ležení na mokrý zemi po tom, co se mu seklo přední kolo v lehčí průrvě po vodě. Když jsme si nahoře mysleli že jsme mokří, tak jsme byli vážně naivní. Cestou dolů se stihlo zamokřit i to, co se předtím náhodou vodě vyhnulo. Vyfotili jsme kola u auta, mě jak sem špinavej, mě jak si hraju na římskýho zápasníka v prostěradlu a podobný hovadiny...

Chudák Dan nic na převlečení neměl, tak celou cestu až ke mě domů mrznul. Doma jsem vytáhl po zimním spánku hadici, a všechno se pořádně vydrhlo. Potom následoval zdlouhavý proces rozebrání kola na díly, vyčištění, namazání a opětovného složení do původní a mnohem čistšího stavu.

Dnešek byl super, i když bylo počasí proti nám. Ze smíchu mě bolelo břicho ještě cestou domů, a vyrazit si na začátku února po celé zimě pořádně zaskákat na kolo je bezva pocit, proti kterému se stávají všechny ty stěžující okolnosti maličkostí. Těšte se, jaro se blíží!!

Mates