Zlotorovy příběhy

Bylo nebylo jednoho podzimního odpoledne, když sem si takhle v klídku vykračoval domů a procházel Hlubokou ulici mé oko uzřelo opravdu šokující událost, jež bych vám nyní rád naservíroval i se skoro všemi podrobnostmi, jež těch pár sekund přineslo mému zraku sluchu. Snad jen škoda že vaše bránice zůstanou nedotčeny.

A teď již k samotnému příběhu. Šel sem klasicky svojí běžnou chůzí po chodníku v hloubce směrem dolů z náměstí, už jsem u lahůdek a tak se porozhlížim v čemž se můj zrak zastavil na babce která vlezla na přechod a v pozadí jedoucí auto které do babky v následující vteřině vrazilo v plné rychlosti (ani ne10km/h) čímž do babky předalo kinetickou energii což způsobila babčin následující polet až za přechod (bylo to asi poprví co sem viděl něco padat do kopce... k tomu se stahuje ještě věta jež brat jednou vyřkl… sice sem skoro nepatří ale popíšu ji níže, dočtete se o ní tam kde bude na začátku věty 1.. jakože připomínka či poznámka jestli mě napadne další tak tam bude 2) no babka se ve vzduchu roztáhla jak opice která přeskakuje ze stromu na strom snad jen s tím rozdílem že babka měla igelitku penny. Babka dopadla a vše kolem jako kdyby se zastavilo, já fascinovaně hleděl jelikož jsem takovíto přenos energie zatím neviděl a neměl možnost poznat (teď už sem vzdělanější vim jak vypadá slovák padající z kapoty tomaassovího auta) babka v lehu, v autě babko vraha seděl jen řidič v jehož tváři se zračil nepředstavitelný děs (nechci vědět co mu v tu chvíli probíhalo v hlavě) k babce se rychlím krokem začal přibližovat jistý mládenec načež se babka sama bez pomoci začala zvedat své drobné věkem scvrklé tělo z prachu a špíny ulice a velmi květnatými osloveními začala oslovovat řidiče který mezitím stihl vylézt ze svého smrtícího monstra. Ve tváři byl již klidnější snad jen znechucen babčinou obhroublou mluvou, která však krapet překvapila i mne. Začalo přituhovat stále všichni sledovali, jakási žena začala volat záchranku a strašným způsobem panikařit přičemž se řidič začal stahovat zpět do svého vozu a babka pokračovala dále za stálého osočování řidiče z homosexuality, nižší inteligence atd. Žena jež volal záchranku pro změnu začala volat na babku, ať se vrátí, že pro ni jede sanitka načež babka odpovídala že jí nic není jen, že je řidič debil a kráčela dál. Žena se ji snažila upozornit na případná vnitřní krvácení, ale přec jen řvala na babku a ta už taky neslyší řádně, tudíž její snažení přišlo vniveč. Situaci jsme již neprožíval zpomaleně jelikož jsem si uvědomil, co se vlastně stalo a propukl jsme v nezastavitelný halasný smích (ten jakým se směju normálně ..jeho fonická podoba je prý naprosto strašná ale já to holt jinak neumim) Okolní občané mou osobu nejspíše sledovali s určitým opovržením a celkovým zodporněním ze zrůdnosti mého vzhledu což my v danou chvíli vůbec nevadilo jelikož uvnitř mého těla probíhal euforický záchvat a babka letící vzduchem se v mé vnitřní imaginární TV přehrávala stále dokola. Tak a teď asi působím jako zrůda bez kapky soucitu a empatie což my v této chvíli naprosto nevadí jelikož my tato scéna neskutečným způsobem zvedla náladu pro celí den a teď mam krásnou vzpomínku.

1. Jednou když byli ještě bratři Zlevorovi mladí chlapci a dělali společně vylomeniny a tak vydařilo se chlapcům svalit betonovou rouru do obecní splaškovodné struhy načež přilétla rozzlobená tlustá chlapženská a začal si moc myslet a nadávat nám a ať rouru vytáhneme. Při bratrově otázce jak máme rouru vytáhnout mu od té odporné osoby bylo řečeno že tak jak jsme jí tam umístily načež byly zúročeny bratrovi roky které strávil na gymplu (v tý době tak rok max 2) a bleskově odpověděl: no jo jenže betonoví roury do kopce nepadaj. Načež se ta chlapoženská tak rozčílila až zrudla studem, že ji takhle utřel malej Ondra.