24 hodin na kole

Rok 2009 je pro mě zatím rokem velkých věcí a abych si splnil jeden ze svých snů rozhodl jsem se, že se přidám k dalším asi 400 magorům a zkusím si o čem je ta „těžká pohoda“.

Do přípravy jsem dal všechno, co šlo, takže jsem si koupil silničku a pernamentku na spinning a od ledna šlapal, šlapal a šlapal. Do toho jsem shodil 10 kilo, abych nemusel tahat tolik a neměl nohy jako Rocky v dobách největší slávy. Nakoupil jsem L-Carnitiny, proteiny, ionťáky, mysli tyčinky a přestal se přežírat…

No dobře, kila jsou dole, naježděno mám, ale pořád je to málo! Takže co teď? Aha chce to změnu, napadlo mě, a tak jsem se po 4 letech rozešel se svou přítelkyní a vrhnul se užívat si života :-) Nový náboj ve všem takže nová chuť na ježdění (nejen na kole)…. Životospráva jde trochu doprdele, ale nevadí páč relaxace při pár jointech marihuany a několika litrech vína je lepší než horká vana v Karlsbadu.

No pomalu to letí a už je tady kurva červen, já mám zaplacený startovný a začínám mít pomalu pocit, že čím víc trénuju, tím hůř mi to jede, takže lehce rozladěný se těším/netěším do Liberce.

Sobota ráno. Den D! Hodina H se blíží a mé předstartovní nervy jsou v plném proudu. Páteční sračka mě po platíčku černého živočišného zázraku opustila a začínám se připravovat. Je 11:55 stojím na startu a tupě čumím na kopec, který mám prý vyběhnout. Mé umělé vazy už se těší a já se snažím nemyslet na to, že jsem na závodech. Mám žízeň, hlad, chce se mi na malou.... Rána, někdo do mě strká, kurva co to je, aha start, běžim, tep 185, kopec, první lidi padaj ve žlabu, běžím, první prudší kopec, nestíhám se nadechovat, slopestyle trať, někdo na mě řve, jdu, plazím se, vrchol, extáze, už jen dolů a pro kolo, jsem skoro dole, cílová rovinka, poznávám svoje kolo, hurá, konečně sedím a šlapu....

Jedeme v týmu ve dvou a taktika je jasná – střídání po dvou kolech. První dvě kola pohoda dostávám se do tempa. Střídání. Zdravím se s Honym a Cartmenem. Dávám si jahodový koláč, banán a jdu se vychcat. Co je na tom závodě tak těžkýho? Jdu na to znova! Už jsem se do toho dostal a 4 kolo dávám nejlepší čas. Zase střídám a zatím pořád pohoda. První čtvrtina závodu je za náma máme 8 kol a jsme někde kolem 10. místa.

Zase jsem na řadě. Nohy dobrý, prdel dobrý, hlava dobrý.... Jsem v cíli „normální“ lidi čučej touhle dobou doma na Novu a sledujou vývoj krize, dolaru, preference Brožové a jak souloží čínský divoký pes (mimochodem prý neštěká ale píská). Já si místo toho dávám slaný čaj, slanou vodu a slaný ionťák abych zahnal náznaky křečí. Trochu mám strach, protože kdo viděl Jamese 007 Bonda v Casinu ví, že slaná voda funguje jako vyvolávač blítí. Nefunguje! U mě ne! Díky bože.... Přidělávám světla a čekám na tmu. Je to tady, lidí ubývá a mě začínají čím dál víc bavit sjezdy v lese. Vzpomínám na všechny prokalený večery na závodech frídaunhilu a tím trávím čas mezi píp na startu a píp v cíli. V uších mám MP3, ale ani nevím, co mi tam hrálo. Je cca půl 11 a jsem v cíli další rundy. Znova na to půjdu o půlnoci. Stavuje se Hony a chvilku kecáme. Slopestyle prý zrušen a přesunut na jindy. Škoda. Trať vypadala hezky! Jelo se i XC, ale to už nevnímám a soustředím se na to, abych nevyzvracel pikantní čínu z občerstvení.

Je po půlnoci! Stojím připraven na střídání a mrznu... Už mě to moc nebaví! Měl jsem radši chlastat s klukama na kopci a bavit se nad alkokreacema Milhause a spol. No nic musím, když jsem se do toho dal! Na 2 km zjišťuju, že jsem ztratil štafetový kolík a tak kolem půl jedný v noci hledám v trávě kus bílý hadice o velikosti cca 10 cm.... Můj morál jde dopitchi a nemám pro sebe jediný slušný slovo, kterým bych se nazval! Ha tady je super! Nálada stoupá... Jedu dál! Druhý kolo mě přestává svítit moje světelná rampa na řidítkách a já zkouším, jak moc dobře mi budou sedět sliky na kořenech. Kde udělal soudruh od Ritcheyho chybu nevím, ale nesedí. Za to já dávám kreaci, kterou by nepopsal ani Leoš Mareš v aréně – ouuu frontflip to no hand to no foot to jehličí landing to mobil na sračku.... Vstávám, žiju a ani nemám sílu si vynadat (jsou skoro 2 hodiny ráno). Nasedám a zase šlapu! Konečně jsem v cíli a jdu do stanu! Někdo řve Tóóómááášššš Lááámaaaač. To jméno mi přijde známý... Ty vole to je moje jméno! Tomaass a Luďan mi říkají, že vypadám fakt hrozně – díky kluci to potěší :-) Jsou hodně „v pohodě“ a tak následuje rozmluva o tom, proč se na to nevyseru a nejdu si s nima radši dát nějaký piváky. Neváhám a nejdu! Díky za napití piva Uďo po slaným ionťáku příjemná změna. Prej musím ukázat nějaký drifty, což teda nechápu a ani to neumim. Po zadním to zkusím, nejsem přece sračka – 2x šlápnu a jdu skoro k zemi. Úspěch to slaví, fanoušek je spokojen a já si připadám jako Bauer, kterej si tady před 3 měsíci jel pro stříbro.... Díky kluci :-) Jdu si lehnout!

4 ráno! Jedu a je fakt zima. To že je nula, si snažím nepřipouštět a šlapu. Tak nějak to plácám do dalšího střídání a už mě pomalu začíná hřát vidina konce. Rozednívá se a je to romantika jak v Armagedonu! Zatlačuji slzu a jdu se kouknout na ipod jak jsem na tom... Klik a spím! Někdo ťuká a já nemám sílu říct dále! Přes okýnko u auta mi povědomý hlas říká, že za 15 minut jedu. Nevěřim! Fakt hodinka mi přišla jako minuta (relativita funguje). Je půl devátý a už začíná být teplo. Zase mi to jede a postupně chytám čtvrtý, pátý a šestý dech. Střídáme se už jen po jednom kole, jsme na 16. místě a chceme se posunout.

Závod jsem otvíral a budu ho i končit. Jedu poslední kolo a jediné co mi jde zařadit vzadu je 1 a 3 pastorek. Nevadí, teď už to dojedu! Poslední sjezd, poslední kopec nahoru, jdu ze sedla a nechávám tam všechno. Cíl! Ruce nahoru a neskutečná radost, že jsem to dokázal. S parťákem si padáme kolem ramen a navzájem si gratulujeme. Nakonec je z toho dohromady 29 kol, 365,4 km a 14. místo v kategorii. Na Top Ten nám chybí 1 kolo – příště....

Můj účet je nakonec 15 kol, 189,75km, 11 a kousek hodin v sedle a kus běhu, takže svůj cíl jsem si splnil.

Co dodat? Je to opravdu hodně „těžká pohoda“, ale popravdě jsem čekal větší krize.
Za rok znovu? Asi jo! Přidáte se někdo?

FunThomas