První máj lásky čas

Jaro si nevybírá, a  proto je dobré si připomenut jak to vlastně je s fekalismem.

Světový názor – fekalismus

Vědecký fekalismus
Je světový názor, který můžeme definovat lapidární větou „všechno stojí za hovno“.

Fekalismus
Jako světový názor existoval samozřejmě již dávno, ovšem lidé si jeho působení neuvědomovali. Toto období nazýváme fekalismem živelným. Lidé zastávali názor, že ledacos stojí za hovno.
Pokrok se však nedá zastavit a tak byly postupně propracovány původní zákony a lidé se dostali k názoru, že za hovno stojí úplně všechno!
Poté přišel tzv. neofekalismus. Ten hlásal, že všechno nestojí úplně za hovno. Toto období omylů však naštěstí minulo, neboť platnost věty tak obecné, že to ani za hovno nestojí nutno chápat jako ostře vyhraněný zvláštní případ.
Zkoumáme-li podrobně vývoj fekalismus v posledních desetiletích, zjistíme, že můžeme definovat 5 vyhraněných období:
1) jeden sral na všechny
2) všichni srali na jednoho (nelze upřesnit, kdy k této přeměně došlo)
3) všichni srali na všechno (toto období dosud přetrvává, přechod
k dalšímu období se očekává)
4) nebude na co srát
5) nebude co srát (očekává se v blízké budoucnost, poněvadž všechno bude definitivně v prdeli)
Vrcholem je třetí stádium. Vychází a opírá se především o teorii průserů.
Základní postulát známe: „Všechno stojí za hovno“. Základní součástí je jeden průser, který je podobně jako hmota nezničitelný. Pohybuje-li se jeden průser prostorem, vytváří kolem sebe průserové pole, jehož intenzita je dána derivací bordelu podle blbosti. Jednotka bordelu je jeden BLB, tj. množství blbosti obsažené ve výroku „ŽIJEME LÉPE, ŽIJEME RADOSTNĚJI“. Proto se takový průser šíří do prostoru tak, aby v době co nejkratší zachvátil co nejvíce lidí.
Rychlost šíření průseru dosahuje vysokých hodnot, často až rychlostí světla, např. posvítíme-li si někde na něco, vznikne okamžitě průser.
Zrychlení průseru vzniká, když v daném případě se vyskytne jeden kyloblb, tj. „kritické množství“ – pak je zrychlení přímo úměrné počáteční blbosti. Zbývá ještě definovat přesnost nasranosti z osoby A na osobu B. Potkají-li se dvě osoby, z nichž jedna je nasraná na potenciál X s druhou na potenciál Y, jsou obě osoby po rozchodu nasrány na součet potenciálů X+Y. Z toho plyne, že potkají-li se dvě osoby nesmírně nasrané, rozcházejí se ještě nasranější.
Na závěr ještě vztah mezi průserem a srandou. Byla objevena částice – minus, která se nazývá srandou.
Vznikne-li na jednom místě průser, pak na jiném místě z toho mají srandu. Zákonitost je ovšem nestálá, takže i ti, kteří měli srandu, mají z toho po čase průser.
Průser tedy může existovat samostatně a nabývat takových rozměrů, že při něm přestává každá sranda, o čemž svědčí řada zkušeností z poslední doby.