Nejlepší letošní pojezd

Je sobota je nádherný počasí, Čestmír ráno kouká, jak prouděj větry, balí spacák a mizí na Kopec. Já teda po obědě hážu kolo do auta a chystám se tam taky. U baráku potkávám Huleše s mrazákem vod Oplu, nabírá řidiče souseda Láďu a že tam jedou taky a možná bude místo na vývoz i pro mě.

Takže držím paštíka v červeným, rychle k Veronice, pozdravit mámu, tátu, tobíka, ségru, složit jí kolo, kdyby chtěla někam jet, protože když jsem  řekl, že mi nevadí, že nebude vývoz, protože si dám sedlo nahoru a vyjedu si to, verča odmítla kamkoliv jet. No a pak k nešťastnýmu Honymu, kterej koupil od Čáryse prokletý kolo a má takovou smůlu, že ho snad nikdy nesloží, aby jezdilo :-D. Tady prosím přestaň Hony číst, protože to nemá cenu, nemá cenu aby sis říkal o co jsi přišel nebo tak.

Tak jsem teda dorazl nahoru, po cestě dojel hulešovu lednici, vyložil kolo, zjistil, že jsem debil, protože jsem tak dlouho doma hledal zrcadlovku, až jsem si z toho zapomněl celý brejle, ale to byla jen malá daň za to, jak byl tenhle den krásnej. Kromě toho jsme se sešli v suprovým složení já, Luďan, Standa, Casper, TomSvoboda a Huleš, kterýho jsem na kole neviděl snad od dob, co vožralej poskakoval okolo Vrbiče a řval, já jsem zajel profíka. No a nejhlavnější část výpravy, řidič Láďa, kterej je stejně nemocnej, tak prej "co budu ležet doma, to vás raději budu vyvážet", to bylo parádní, protože jsme se nemuseli střídat v řízení.

Tak jsme vyrazili a nahoře sníh, za první minutu máme teda všichni mokro, ale zase pěkný osvěžení v tomhle počasí. Dáváme si teda ten nejlibovější trail, první jizdu okukujem, já jdu párkrát ven a pak už je to čím dál tím lepší a rychlejší. Dost mě sere PH, né že by tady byl s náma, ale prodal Luďanoj kolo a dřív jsem mu stačil aspoň tak, abych okoukal stopu, teď mi na neskutečne malý vzádelnosti vždycky zmizí. Luďan to  konstatuje slovy "Na DK psali, že to pod bržděním nechodí, tak nebrzdim...".

Huleš musí na půlhodinky do práce, tak vyjíždíme na prostější kopec, kde si dáváme schodovej sjezd se zatáčkama takovejma, že musí Luďan slejzat, aby se autobus vytočil a dole už se mi z těch schodů, chce blejt, ratata.

V hospodě proběhne nějaký pívo a jídlo a valíme zpět na Kopec a jezdíme a jezdíme, co to jde. Přijíždí V4šek, dělá nějaký obrázky a ke konci, už si to fakt pamatuju a docela nám to všem letí. Čumim teda hlavně na Huleše, kterej letí hrozně, mimochodem poprvé vživotě na celopéru, půjčeným. No a pak mě dostává Tom, kterej má pevňáka a tohle bych prostě na pevňáku v rukách neudržel, on ale drží.

Jízd je neskutečně mnoho, Luďan je manažer, protože pořád telefonuje a neustále mu někdo píše, že se na Kopci motaj policajti, když jedou za náma, jsme přešťastní, že neodbočujou nahoru, protože nevím jak bychom ukecali hromadu kol a pět týpků narvanejch v chladícím boxu.

Klukům už se nechce, šetřej síly, protože si to chtěj dát do turnova na kole, já bohužel musím autem, ale scházíme se ještě na šetřiláku, kde probíráme u píva a jídla všechno možný, až do úplný tmy.

Co dodat parádní den s parádníma lidma, kterej jsem zakončil tím, že jsme s Veronikou asi vě dvě ráno vylezli nad Podháj na Kozlov na vyhlídku, abychom se koukli, jak velký je to naše město. Díky tátoj Hulešoj, řidičoj Láďoj, foťákoj V4škoj a všem ostatním.

tomaass