MRSN – report – fotky

Dorazil jsem domů, vybalil auto, vysprchoval, napapal a než abych se zase hnal do tý blbý Prahy, radši jsem vám napsal, jak bylo na letošní MaRoSáNě.

Datum zaškrtlej v kalendáři již dlouho dopředu, nikam jsem se tak dlouho netěšil jako sem. Možná to bylo tím, že se teď na kolo nedostanu, ale spíš jsem chtěl zase jet na tenhle závod, kde je to víc o party a o spoustě kámošů a k tomu vždycky vyjde parádní počasí.

Můj hodný a věrný kamarád Tom mě vzal v pátek z Prahy domů. Tolik lidí po mě něco chce, proto už si to píšu na papírek s úkolama a ten se zase za ten tejden pěkně naplnil, takže po vyřízení všeho, obědu s mámou(děkujeme mámo) vyrážíme z Turnova směr do hor.

Tomek nechtěl jet sám a chce být stále se mnou, takže jedu já svým fauvé a za mnou tom svým fauvé a já mam jet první, protože on mě musí vychovávat, samozřejmě že to spletu a dáváme si hned kousek za Turnovem 3,5km zajížďku. Po příjezdu do Úpy je z toho zajížďka 300km, stratili jsem se třikrát a já jsem nejhorší řidič na světě, protože jedu rychle tam kde rychle nemam a naopak. Tom už bohužel zapomněl na tu dobu, kdy ještě jezdil tátovým starým autem, než mu táta koupil nový a do kopců se loudal stejně jako já.. (Já to držím pořád co to jde Tome u mě není rychle a pomalu, já prostě jedu.)

hečko dostal botičku

Lano už nestíháme a stejně je tu hrozný mokro, takže na to akorát koukáme, je to stejný jako loni. No stejný, trať je natáhlá podobně, ale přibylo pár překážek, hned po startu je radiusovej nesmysl bez dopadu, velká paráda, pak nějaký malý dropíky, dole suprovej gap přes cestu a krátkej sestupák do cíle. Vypadá to fajn, rozděláváme flašku medoviny a jdeme na párty.

O tý vám psát nic nebudu, protože mám všechno od všech zakázaný, takže s kym kdo souložil a tak nečekejte. Zjistil jsem, že akorát dělám tomkoj reklamu, ženský ho chtěj ještě víc a má jich pak ještě víc.. Jinak já jsem se teda osobně zamiloval do dívčí skupiny K2 a myslím, že jsem nebyl sám. Posílám pusu kytaristce Klárce.

Ráno mě budí telefon a v něm týpek, kterej přijel z ostravy pro gianta, no ty krávo. Takže rychle vstávám, vyndávám zabahněný rozebraný kolo z dodávky a snažím se ho dát dokupy. Za necelou půl hodinku se mi to daří a strašně špinavý to prodávám, ať slouží! No a jdu si to aspoň dvakrát sjet, když za chvíli začíná kvalda. Zaskakuju všechno z první, stopy okoukávám z lanovky, občas se tu dá něco vymyslet.

Potkávám Luďana, kterej jel ráno jednu jízdu na Lukasovym demu a zlomil osu v zadním kole. Takže si to sjel jednou na svým teď a jde si odjet kvaldu. Když po pár minutách nastupuju na lanovku slyším jenom „Dojíždí Luděk Šubert a máme tu nový nejlepší čas“, prej spadnul a neskočil ani jeden skok…

My tam s tomkem nahoře mrznem asi hodinu a promrzlej, hladovej nakonec startuju, vůbec se mi nechce jet, pak mě na druhý kořenový pasáži napadne, že budu závodit a už se nedotknu brzd, samozřejmě jdu hned na držku a prej to byla na tom úseku držka suveréně nejlepší. Takže si dál sedám na sedlo a jedu si pohodu. S pádem 42. místo před 43. Josém „Šnekem“ Spáčilem. Kvaldu jelity vyhrál Kaštan, u nás netuším, jen Keli byl nějak dobře snad osmej nebo co? Jasně podplacený!

Dáváme sprchu u Agi na penziónu, děkujeme, jinak nás čte Agi kluk Vilík, tak jsem ho chtěl takhle pozdravit. No a jdem teda na tu párty, mají zahrát tři HC kapelky, vypadá to slušně. Vevnitř pozoruju bitku dvou kluků, kdy ten co dostal do držky plive svojí krev na toho druhýho a pak si to asi hodinu venku vyřizujou, docela zábavné, jinak důvod byl samozřejmě zase ženy, opět.. A nějak se tu všichni ožíraj, já si poslechnu pár písniček, pozdravím kluky, který chčijou na hečkovýho bentleje a jdu hezky  okolo druhý spát, protože zejtra závodíme přeci.

Ráno je všude nablito, sluníčko svítí, vítr fouká jako kráva, až to Mitrvalskýmu bere na gapu kolo z ruky, ani nevím, jak jsi dopadl, ale zvedat se ti moc nechtělo.  Koukáme na rozpis jízd a samozřejmě, že jedem s tomkem v jedný jízdě, takže se tím hodně bavíme a plánujem si taktiku, jak jeden z nás bude prostě  první a druhej druhej :-). Do první jízdy k nám nastupuje kluk, kterej to vzdává už na začátku, takže na sebe celou jízdu pokřikujem, předjíždíme se, na gapu dávám snad nejprotaženější table, co jsem kdy zkusil a málem v něm i dopadám, před cílem se držíme za ruce a poslední skok skáčeme nastejno, prostě zase jak dva kokoti.

Na druhou jízdu dostáváme Kubíka Malinu a ještě jednoho kluka s demem, koukám nahoře co má za chrániče a on „ale loktovat se nebudu“, tak mu říkám, že já jo. Startuju jako poslední (je odtamtud lepší rozhled), na kořenech předjíždím týpka na demu, mezitím koukám, že jde tomek k zemi a v nějakým třetím frontflipu po nás hazí kolo, pozoruju, jak to kolo letí a najednou jsem po přehazku v bahně a úspěšně mi padá řetěz, takže mě hned kluk s demem zase předjíždí.

Ten mě štve, jede hroznou tužku, dojedu ho, jsem vedle něj a zase přijde nějaká pasáž, kde on šlape a já přemejšlim, jak ten řetěz někde z pedálu dostat zpátky na převodník. No mám dost času na to to vymyslet, cube nám odjíždí, maňas tomek dofrontflipoval nadobro. Na gap hrozně brzdí, ale tam ho nezaskočím, on něco posere a zabijem se oba, už to vzdávám, nechám ho jet a dám nějakej trik na dropu a na skoku. V tom koukám, že hrozně brzdí na drop, to dám, celý bez brzd, hodně se odrazit a zprava doleva ho zaskakuju, týpek je v nedohlednu. Jedu co to dá, tlačim to očima, nikdy jsem nevěřil, jak je bez řetězu ta cílová rovinka dlouhá. Otáčím se a vidím kluka jak šlape a to fest a já jsem v píči, otáčím se ukazuju fakáče, snažím se ho rozesmát, hypnotizuju jeho řetěz nic, dupe moc dupe. Tak před ním aspoň kličkuju, ať to nemá lehký, mam snad sedět na sedle a koukat jak si kolem mě kluk projede a vyřadí mě deset metrů před cílem? Jenže on má zaplej šlapací mód, neví co se děje, vytáhnu ho až na mlíko, čekám, že mě dřív nebo pozdějc sejme, ale najednou tam není a slyším velkou ránu.

Dojedu do cíle a hned běžím nahoru, tohle jsem asi trochu přehnal, týpek je mimo a ještě má totálně polámanej přední ráfek, tak se mu omlouvám, podáváme si ruce, jeho máma mi říká, že jsem chtěl zabít jejího kluka, on neříká radši nic. Dlužím ti ráfek, tak se o něj přihlaš, doufám, že jsi ok.

Spravuju teda to svoje kolo, nasazuje řetěz a frčím nahoru. Když jedu okolo startu, už slyším, jak volají moje číslo, takže slezu z lanovky, dojedu na start, dám kolo nahoru, píp píp píp, prásk. Jsem totálně mimo, přemejšlím pořád nad klukem, kterýho jsem sejmul a mám jet dolu, zase startuju poslední, předjíždím jednoho kluka v kořenech, cube proráží, Koule mě táhne na mlíko, sice ho předjíždím a jsem první, ale sem už se nevejdu, driftuju na Verču, která tam leží na louce, málem je moje další dnešní oběť a na kluky ukazuju, že mají jet, protože se jim tam nebudu plést, abych pak dole vysvětloval, že jsem šel mimo mlíko. Nechávám je teda odjet a jedu si aspoň manuály a Xupy kde to jde. Postup byl blízko, ale já jsem si docela zajezdil, tak půjdu koukat.

Cesta na lanovce je dost, když už po desátý musíš zase odpovídat na otázku „Tak jak jsi jel tomas?“, koukám na to a je to peklo. Kaštan vypadnul už v první jízdě. Nejvíc motokros je MRSN, drží to hrozně, nechápu to, to je jako fakt motokros. Sklouzávám to z kopce, sleduju, jak si kluci dávaj, někdy je to fakt fest, lokty ven, když jdu do smyku, sejmu ještě aspoň dva lidi, boží :-). V hoby kategorii je pro mě jasnej vítěz Honza Vaner z Liberce, absolutní nocontrol styl s jasným cílem vyřadit a zvítězit, to mě hodně baví.

Nakonec je teda čtvrtej a vyhrává to Jouda, kterej jel prostě, prostě hezky, čistě a rychle.

V Eliťákách ji hrozně solí Datel, ale jakože moc, pak už zmiňovanej Marošák a čistota a rychlost samozřejmě Tatarka. A vůbec všichni tam jedou šílěně rychle, zapomínaj brzdit a já na to koukám a vůbec to nechápu a najednou je konec a mě je zima a jdeme dolů. A teď si nevzpomenu, jak to dopadlo, první tatarka, druhej marošák, třetí někdo a čtvrtej krab možná, nevim, u mě vyhráli všichni, protože to byl hroznej mazec.

Nahážu věci do auta, jedeme směr domov a já si řikám, že po týhle silnici už tu zase na dlouho nepojedu, protože příště už bude bílá a já budu mít místo kola v kufru prkno a zase si na chvíli odpočinem od toho kola, abychom se ho na jaře nemohli dočkat. Takže odbyl zvonec a sezóny je konec.

fotky dodál já (tomaass ne asi), bikesek a LosTomanos, děkujeme